|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Z polí přišel podzim natáhnouti dlaně
o drobné mé duše mlhami mne prosí
a já hledám v kapsách mincí času marně
stínem vysvlečený a botami bosý.
Jsme jen jiskrou v nebi spadenou tam z ohně
slova jako žabky skáčou k břehům ticha
v žilách zima příští hoří právě ve mně
vítr karty listí javorů, lip míchá.
A oči jsou dveře, kudy dovnitř vcházím
otevíráš víčka a říkáš mi zůstaň
do prvního sněhu do rána, jímž scházím
najíme se těla prostřeme svá ústa.
A pak políbení dáme k snědku ptákům
nadrobíme krajíc na zem jako slzy
a objetí vzlétnou nahoru až k mrakům
když je ještě čímsi podzimu tak brzy.
|
|
|
