Byl pes a ten pes kam to šlo, vlez. Tak on spal. Pak vstal a šel. Tam kam ho nos ved. Za dům šel žrát. Před dům šel pít. Pak za plot skok a byl pryč. Vlez tam co je vřes i tam co je bez. Proud tek a pes kol něj šel. Šel až tam co je les. Do něj vlez a v něm tma. On se bál tak šel ven a šel dál. Šel přes lán dál a dál. Vlez až na hrad. Šel přes sál, sklep, tam kde byl kdys bál a zas přes sál. No a pak ven a dál. Nos vdech pach aut i čoud co dá vlak. Před ním ves a v ní dvůr kde je kůr. A ten pes se krad na ten dvůr a chňap ten kůr a pryč. Proč? Měl hlad jak vlk. Sněd ten kůr a dál. Ne! Chtěl pít. Tak šel tam co je tůň a hlt a hlt. A teď šel dál. Ne! Teď chtěl spát. Tak vlez co je ta stráň a spal. Když měl dost, šel zas dál. Šel tam, co je ten park. Do něj vlez a v něm ťap a ťap. V psu klid. Teď je mu vše hej. Ale tu vzal pán hůl a řve: „Huš ty pse, nech ten květ. Což je park pro psy a kde je tvůj pán?“ Pes jen stáh to co má vzad a šel dál. Klid byl ten tam. Ale pes si řek: „Co na tom, že na květ jsem šláp. Ten chlap řval hůř, než já bych štěk.“ Jde. Ale kam jít? Tam co je ten krám. Hmm to bych si šmák, ale ten pán co by ten krám ved, by mě hnal dřív, než bych, tam vlez. Už vím, řek si pes. Jdu dom. Trup už mám sám bol. A chce se mi spát a mám hlad. I tma už jde blíž. A tak jde dom. Za dům jde žrát a před dům jde pít. A pak si leh. Už jen řek: „To se mi chce spát. Brou noc.“ A spal. A sen se mu zdál o tom, kde dnes vlez a šel.