Snil jsem vždy velice

být přednostou stanice

mít čepici červenou

a plácačku zelenou.

Nádraží mít plné vlaků

osobáků a náklaďáků

na slepé koleji drezínu

a v garáži starou mašinu.

Nástupiště plné mužů a žen

co na vlak spěchají jen

a dětí co tiše doufají stranou

že se přednostou stanou.

Vždyť i ten chlapec poslední

o tomhle povolání sní

nakonec každý i já

něco jiného dělá.

Na nádraží se budeme vracet rádi

i když nebudeme tak mladí

najdeme tam nové děti a kopu mašinek

co nad sebou mají trolej a už žádný komínek.