Dejchnu ti na brejle a zabloudíš

Na počátku bylo prázdno

překypující nekonečnými možnostmi

Jedna z nich jsem já

Simultánně sedím na pyrámu

v krajině která chumelí pološero

a jediným svým gestem hochštaplera

tvořím místa i časy

do nichž se větvím

[[Uprostřed vinohradu který jsem

právě před chvílí opustil

- abychom si prohodili role -

kráčí ke mně dívka

Ano mohla by to být Košířská Madona

Jsme jedna srostlice

Slyším ji zpívat: pomsta dobrem je nesnadná

Potom mi podá vodu jež je děkuji]]

Naše pazoury jsou daleko

za manikýrou boha

Tam v ratejně peripetií

kde si vytváříme

stále stejné reality

Myriády trudovitých bazilišků

kopají hroby a podpalují vědomí

Přitom stačí u potoka v remízku

zasadit květinu

a chodit se na ni dívat tak

jak na sebe pohlíží jen ona

[[Dejchnu ti na brejle a zabloudíš

ale pokud budu doopravdy chtít

dám si tě opět dohromady

uplácaného z hrnčířské hlíny]]

Zdá se mi o tom jak sním

Ihned za vedlejším rohem

jsem přistižen in fraglanti

odhalujíc vyrážky mystikům a šarlatánům

Strýček lamželezo je přibit ke kříži

za kuplířství se slovy

Kolem poletují jako mouchy skutky

které mršina už dávno nebaví

Stoupám na pavlán a kynu

armádě mých já pode mnou

Nebojím se protože vím

že mě pávi k smrti neukřičí