|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Poslouchám jak prší je venku svět teď rybí
dotýkám se listů prvních myšlenkami
na rtech stín je dechu na jazyku bdí sliby
voní hlína jarem a pokoj vlasy tvými.
Cítím snít ty růže, které ve váze spí
vůní svojí pláčou za své utržení
a květy jako kapky s ránem opadají
sny jsme chvíli jenom v růžích narození.
Zas do hlubin města se lodě potápějí
míří ke dnu tramvaj i první ranní chodci
pera ptačích králů z šedi povstávají
na hladině kruhy času této noci.
A poslední ze stropů mi brání v letu vzhůru
do oblaků vstoupit jež bílé jsou jak tělo
nechat shořet v svíci sebe jako můru
přijmout bolest světla, které tak se stalo.
|
|
|
