|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Příběh čtrnáctý: Jaká energie se nachází u školy?
Toto je příběh mé kamarádky. „Bydlím v malém městečku nedaleko Plzně. Každý večer chodím na noční procházku se svým psem. Nejraději volím trasu kolem školního hřiště, kde se v nočních hodinách nikdo nepohybuje a psa mohu bezpečně pustit proběhnout. Po čase jsem v těchto místech začala mít nepříjemný pocit. Cítila jsem podivné mrazení v zádech a několikrát se stalo, že se mi zdálo, jako by za mnou někdo šel. Když jsem se ohlédla, tak jsem nikoho neviděla. Jen jednou jsem zahlédla jakýsi letmý pohyb, ale opět to nakonec byl asi klam. Pro ten nepříjemný pocit jsem raději začala volit úplně jinou trasu. Sice jsem již psa nemohla pustit z vodítka, ale strach zmizel.
Až jednou jsem se rozhodla, že zkusím jít opět kolem školního hřiště. Mrazení v zádech jsem tentokrát nepociťovala. Pes se zastavil pod svítící pouliční lampou a očichával si terén kolem zdi hřiště. Zastavila jsem se také a dívala se na něj. Najednou se ze tmy ze vzdálenosti asi tak tří metrů ke mně začal přibližovat bílý obláček ve velikosti přibližně dvaceti centimetrů. Nebyl hustý, nezářil a přece jsem jej jasně viděla. Překvapeně jsem jej sledovala. Neměla jsem strach a dokonce jsem cítila takový klid v duši. Pomalu se přiblížil ke mně, zastavil se ve vzdálenosti jednoho metru od mé postavy a pak zase pomalu odplul do míst, kde se vynořil. Chvíli jsem se rozhlížela, ale již jsem jej nikde nespatřila. Odcházela jsem z onoho místa, stále se ohlížela, ale pocit strachu a mrazení v zádech se, jako tomu bývalo jindy, nedostavil. Spíše jsem cítila v sobě klid a pocit bezpečí. I přesto již raději pro naše noční procházky volím obydlené části obce a těmto místům se vyhýbám.“
Na konec pár slov
Tímto příběhem jsem vyčerpala moji zásobu poznámek. Dál však budu zaznamenávat mé sny, příhody a záhadné věci kolem nás. Pro ty, které příběhy zaujaly, napíši časem nové, až se jich sejde víc dohromady. Zatím tedy KONEC.
|
|
|