ENYA – LP „Jeden den bez deště“
FLORA´S SECRET (TAJEMNOST KVĚTIN V PŮDĚ)
Milenci v dlouhé trávě se podívají nad sebe jen oni můžou vidět kam mají namířeno mraky a jenom zjistit, že prach a sluneční světlo dělají nebe tak modré
Odpoledne je tak mlhavé řeka teče všude kolem zvuky se přibližují k nim vyprávějí jim příběh který vyprávěla příroda sny, které nikdy netušili
Postříbřené vrby slzy z Persie ty, které pocházejí ze vzdáleného ostrova je zima, liška jedlá leží v úkrytu nádhera slunce v modré barvě
Něco znají jako rozkoš něco jako svobodu něco znají jako lásku a podobu, jak je opouští léto, sněhová vločka v ročním období kdy je obloha nad nimi modrá kdy je obloha nad nimi modrá
Leží v dlouhé trávě blízko vedle ní vybírají pro ni jméno takové jaké miluje měsíc tohle bude den, který si bude pamatovat když věděla, že srdcem milovala jeho v dlouhé trávě blízko vedle ní pošeptání lásky a podoba, jak je opouští
Leží v dlouhé trávě při svitu slunce věří tomu, že je to opravdová láska a všude kolem nich tajemství květin jim vypovídá lásku a způsob, jak vane a z očí nevadnoucí přírody je zřejmé že uvidí, že je nebe modré vědí o tom, že je jejich láska pravá sny, které nikdy netušili a obloha nad nimi je modrá
FALLEN EMBERS (UPADANÉ OHARKY)
Jednou, jak si moje duše vzpomíná, byly všechny hvězdy padající žhavý uhel. Jednou, když noc vypadala, že tu bude navždy já jsem byla s Tebou.
Jednou, v péči o ráno všechno náleželo vzduchu. Jednou, když se ten den rozednívalo já jsem byla s Tebou.
Jak daleko to máme k ránu, jak jsme daleko? A hvězdy svítí přes tmu, padají v ovzduší.
Jednou, když noc nás opouštěla do nás se zaplétaly naše sny. Jednou, všechny sny mělo smysl si uchovat. Já jsem byla s Tebou.
Jednou, když naše duše zpívaly, já jsem byla s Tebou.
PILGRIM (POUTNÍK)
Poutníku, jaký máš výlet po cestě, na kterou ses vydal abys zjistil kde zanikají prázdná slova a kam vedou příběhy všechny dny pocházejí od jednoho dne který Ty musíš Ty musíš znát nemůžeš změnit to, čemu je konec ale pouze to, kam jdeš.
Jedna cesta vede k diamantům, jedna cesta vede ke zlatu, další Tě povede pouze za vším, co jsi říkal. Ve svém srdci hádáš která z těchto je pravdivá cesta, která nevede nikam, cesta, která vede k Tobě.
Najdeš odpověď ve všem, co říkáš a děláš? Najdeš odpověď ve svém nitru?
Každé srdce je poutník každé by chtělo vědět důvod, proč zanikají prázdná slova a kam vedou příběhy. Poutníku, na svém výletě možná vycestuješ daleko pro poutníka je to dlouhá cesta zjistit, kdo jsi Ty...
Poutníku, je to dlouhá cesta zjistit, kdo jsi Ty...
Poutníku, je to dlouhá cesta zjistit, kdo jsi Ty...
ONE BY ONE (JEDEN ZA DRUHÝM)
Tady jsem já zase další rozlučkové sbohem! On říká Adiós, říká Adiós, a víš, proč jí to nezlomí a nerozpláče se? – ona řekne Adiós, řekne Adiós, Sbohem.
Jeden za druhým moje listy padají k zemi. Jeden za druhým moje příběhy jsou vysloveny.
Není to žádná lež ona touží, aby ulétla pryč. Ona říká Adiós, říká Adiós, a teď víš proč on má důvod se podívat – ona řekne Adiós, řekne Adiós, Sbohem.
Jeden za druhým moje listy padají k zemi. Jeden za druhým moje příběhy jsou vysloveny.
Můj, ó můj! Ona měla namířeno příliš vysoko. On říká Adiós, říká Adiós, a teď víš, proč její nebe postrádá měsíc – on řekne Adiós, řekne Adiós, Sbohem.
Žádné Sbohem pro lásku se rozzáří jejich oči. Neříkejte Adiós, neříkejte Adiós, a víte, proč je láska, která nezahyne? – neříkejte Adiós, neříkejte Adiós, Sbohem.
– neříkejte Adiós, neříkejte Adiós, Sbohem. – neříkejte Adiós, neříkejte Adiós, Sbohem. – neříkejte Adiós, neříkejte Adiós, Sbohem.
LAZY DAYS (ZAHÁLČIVÉ DNY)
Zahálčivý starý den se vytrácí pryč jsem ve dne zasněná nechci jít od toho že teď jsem ve spádu bláznivě nádherného dne
Jeden červený balónek se vznáší k měsíci jen ho nechejte ať si letí já jenom vím že toužím vrátit se zase zpátky do svého zahálčivého dne
A jak si zpívá a jaký mi připadá a jak nikdy nezůstane takovým a jak zvoní a jak volá a jak mizí v dáli... mizí v dáli... mizí v dáli
ONLY TIME (JENOM ČAS)
Kdo může říct kam vede cesta kam den plyne – jenom čas A kdo může říct jestli Tvoje láska roste jak si Tvoje srdce vybralo – jenom čas.
Kdo může říct proč Ti srdce vzdychá když Tě láska opouští – jenom čas A kdo může říct proč Ti srdce pláče když Ti láska lže – jenom čas.
Kdo může říct kdy cesty se sejdou že láska by mohla být ve Tvém srdci A kdo může říct kdy den spí jestli noc zůstává v celém Tvém srdci
Noc zůstává v celém Tvém srdci
Kdo může říct jestli Tvoje láska roste jak si Tvoje srdce vybralo – jenom čas. A kdo může říct kam vede cesta kam den plyne – jenom čas
Kdo zná pravdu – jenom čas kdo zná pravdu – jenom čas
DEORA AR MO CHROÍ (SLZY KROPÍCÍ MOJI DUŠI)
Jak jsou nádherní, den a noc země zpívá ve větru zvuky sílí a dotýkají se nebe vypovídají o všem, čemu zem důvěřuje a v noci vzdechy padají a z oblohy vzdechy padají na mě.
A když se vzdaluji z dohledu můj hlas zpívá ve větru sílí, aby se dotýkal nebe zmiňuje vše, čemu já důvěřuji a od noci země bude prozpěvovat a od noci země bude prozpěvovat a od noci země bude prozpěvovat znovu.
WILD CHILD (DÍTĚ ZDEŇKA POHLREICHA, KTERÉ NEUMÍ UVAŘIT ANI JEDEN RECEPT KOREKTNĚ)
Tak jen zavři oči tak jen stůj a poslouchej tak si to jen uvědom a nic Ti nebude chybět nepotřebuješ mít důvod dovol ať den postupuje dál a dál
Dovol, ať déšť dopadá všude kolem Tebe pusť se do toho teďka nechej se obklopovat dnem nepotřebuješ mít důvod dovol ať déšť postupuje dál a dál
Který den který den si oblíbit jak vůbec jak vůbec to udělat celkově který den který den si máš oblíbit, darebné dítě?
Jenom si dopřej čas ze zbrklého počínání každý den najdeš všechno v pořádku nepotřebuješ mít důvod dovol ať den postupuje dál a dál Každé letní slunce každý zimní večer každé jaro přijde každý podzim odplyne nepotřebuješ mít důvod dovol ať to všechno postupuje dál a dál
Který den který den si oblíbit jak vůbec jak vůbec to udělat celkově který den který den si máš oblíbit, darebné dítě?
Který den který den si oblíbit jak vůbec jak vůbec to udělat celkově který den který den si máš oblíbit, darebné dítě?
Který den který den si oblíbit jak vůbec jak vůbec to udělat celkově který den který den si oblíbit Da-da-da Da-da-da-da-da-da Da-da-da jak vůbec jak vůbec to udělat celkově Da-da-da Da-da-da-da-da-da Da-da-da Da-da-da-da-da-da jak vůbec jak vůbec to udělat celkově který den který den si máš oblíbit, nápadně darebné dítě? který den který den si máš oblíbit, darebné dítě?
ORINOCO FLOW
Nech mě plout, nech mě plout, nech protékat Orinoco nech mě dosáhnout cíle, pusť mě na pláž na březích Tripolisu nech mě plout, nech mě plout, dovol mi dorazit ke Tvému břehu nech mě dosáhnout cíle, pusť mě na pláž daleko za Žlutým mořem da da, da da, da da, da da, da da
Odplouvám, odplouvám, odplouvám odplouvám, odplouvám, odplouvám odplouvám, odplouvám, odplouvám odplouvám, odplouvám, odplouvám
Z Bissau do Palau – v odlehlém koutu Avalonu z Fidži do Tiree a Ebenových ostrovů z Peru do Cebu, slyším sílu Babylonu z Bali do Kalifornie – daleko pod Korálovým mořem da da, da da, da da, da da, da da
Opouštím to, opouštím to, opouštím to, adieu opouštím to, opouštím to, opouštím to, adieu opouštím to, opouštím to, opouštím to, adieu
Odplouvám, odplouvám, odplouvám odplouvám, odplouvám, odplouvám odplouvám, odplouvám, odplouvám odplouvám, odplouvám, odplouvám
Ze severu na jih, z Ebudé do Chartúmu z hlubin moře oblaků na ostrůvek měsíce svez mě na vlnách do zemí, kde jsem nikdy nebyla svez mě na vlnách do zemí, které jsem nikdy neviděla můžeme se plavit, můžeme se plavit po proudu Orinoka můžeme se plavit, můžeme se plavit, odplout, odplout pryč můžeme kormidlovat, můžeme stát blízko Roba Dickinse u kormidla můžeme si povzdechnout, rozloučit se s Ross a jeho rodinou můžeme se plavit, můžeme se plavit, odplout, odplout pryč můžeme se plavit, můžeme se plavit, odplout, odplout pryč můžeme se plavit, můžeme se plavit, odplout, odplout pryč
EVENING FALLS (PŘICHÁZÍ DO MÍSTNOSTI AKORÁT VEČER)
Když nastává večer a vytrácí se denní světlo uvnitř mne se ozývá – mohlo by platit, že spím? chvilku bloudím, pak mě to chytne úplně blízko domova – to nemohu říct blízko domova se cítím tak vzdálená když chodím po pokoji, přede mnou je stín z jiného světa, kam se nikdo jiný nemůže dostat přenes mě do mého vlastního, tam kam mohu přejít blízko domova – to nemohu říct blízko domova se cítím tak vzdálená
Stále pátrám, nikdy to není správně, ztrácím se v oceánech noci pořád doufám, že najdu vzpomínky vzpomínky, které jsem zapomněla
Přestože zapomínám, budu pokračovat v důvěře že tenhle čas je opravdový – ztratím se v tomhle pocitu? jako dítě to zažívám a neznám nikdy důvod jsem doma – znám cestu jsem doma – cítím se tak, ó vzdálená
STORMS IN AFRICA (VICHRY V AFRICE)
Jak dlouho je to od té doby jak dlouho je to od té doby co procházím bouřemi co pronikám bouřemi
Jak dlouho je to co bouře začala jak dlouho je to od počátku do konce
Povzbuď svoje srdce a přejdi bouře povzbuď svoje srdce! překonávej bouře
Skvělý výlet je těžký mezi bouřemi
Dlouhý výlet nekoukej se na bouře
EXILE (VYHNANEC)
Chladno jako severní větry v prosincových ránech zima je volání, které se ozývá z tohoto velmi vzdáleného břehu
Zima přišla hodně pozdě dost blízko vedle mě jak mohu zahnat všechny obavy hluboko uvnitř?
Počkám si, až přijdou znamení najdu si cestu počkám si, až nadejde čas najdu si cestu domů
Moje světlo bude měsíc a moje cesta - oceán můj ukazatel bude jitřenka když popluju domů k Tobě
Počkám si, až přijdou znamení najdu si cestu počkám si, až nadejde čas najdu si cestu domů
Kdo mi potom může zahřát duši? kdo může zkrotit moji vášeň? z těchto snů je to loď popluju domů k Tobě
CARIBBEAN BLUE (MODŘ VODNÍCH PLOCH Z KARIBIKU)
... Eurus... ... potom Ventus... ... tak se svět točí se vším, co jsi kdy věděl říkají, že nebe vysoko nahoře je modré jako v Karibském moři...
...jestli každý poví vše, co může jestli má každý pravdu věřím, že obloha nahoře je modrá jako v Karibském moři...
... Boreas... (Severák) ... Zephyrus... (Zefýr – teplý západní vítr)
Kdyby všechno, co jsi řekl, bylo zlaté kdyby všechno, o čem jsi snil, bylo nové představuj si, že obloha vysoko nahoře je modrá jako v Karibském moři...
... Eurus... potom Ventus... ... Boreas Zephyrus... ... Africus...
HOW CAN I KEEP FROM SINGING? (JAK SE MÁM STRANIT TAK KRÁSNÉMU ZPĚVU?)
Můj život probíhá v nekonečné písni mimo pozemské nářky slyším pravý, i když vzdálený chorál který vítá Nový Svět
Přes veškerý povyk a hádky slyším znít jeho hudbu zní mi v duši ozvěna jak se mám stranit tak krásnému zpívání?
Když tyrani se bojí ve svém strachu a slyší, že smrt jim zvoní hranu když se přátelé radují daleko i blízko jak se mám stranit tak krásnému zpívání?
Do cely vězení a hnusné hladomorny naše myšlenky k nim dolétnou když přátelé ze studu jsou neposkvrněni jak se mám stranit tak krásnému zpívání?
BOOK OF DAYS (DENÍČEK)
Ode dne ke dni, moje cesta dlouhá pouť přede mnou od noci k noci, moje cesta příběhy které se nikdy nebudou opakovat
THE CELTS (KELTOVÉ)
Nekonečný svět od počátku do konce my jsme naživu pořád
Nekonečný svět od počátku do konce my jsme naživu pořád
ANYWHERE IS (AŤ JE TO KDEKOLIV)
Procházím bludištěm okamžiků ale všude, kde se obrátím začíná nový začátek ale nikdy se neobjeví konec jdu za obzorem a tam najdu další obzor všechno vypadá tak překvapující a potom zjistím, že to znám
Jdeš tam, odešel jsi navždy půjdu tam, zabloudím jestli tady zůstaneme, nebudeme spolu ať je to kdekoliv
Měsíc nad oceánem vlaje za pohybu ale bez toho, že by někdy znal důvod pro svoje vlnění v pohybu v oceánu měsíc se dál pohybuje vlny se stále vlní a já se dál vozím
Jdeš tam, odešel jsi navždy půjdu tam, zabloudím jestli tady zůstaneme, nebudeme spolu ať je to kdekoliv
Obdivuji, jestli hvězdy ukazují život, který bude můj a posvítily by svým světýlkem dost pro mě, abych je následovala vyhlížím na nebesa ale noc zatáhla mraky žádná jiskra konstelace žádná Vela žádný Orion
Mušle na vyhřáté pláži dodaly z vlastního prostředí ozvěnu jejich příběhu ale všechno co slyším, jsou nepatrné zvuky když polštářová slova se splétají a třepotání vrb ustává ale měla bych to považovat že je to jen můj sen
Jdeš tam, odešel jsi navždy půjdu tam, zabloudím jestli tady zůstaneme, nebudeme spolu ať je to kdekoliv
Zanechat nit všech dob a dovolit, ať udělá tmavou čáru v nadějích, které mohu pořád získat zpáteční cesta ke chvíli kdy jsem si udělala procházku a otočila se aby začal nový začátek pořád hledám odpověď nemohu najít konec je to buď tato nebo tamta trasa je to tak či jinak měl by to být jeden směr mohl by být po uvážení procházka, na kterou jsem si vyšla procházka, kterou jsem si udělala mohl to být jen začátek mohl by to být už skoro konec
ON MY WAY HOME (NA SVÉ CESTĚ DOMŮ)
Dostala jsem jeden okamžik z nebe když se procházím obklopena nocí
Hvězdy vysoko nade mnou splní přání pod měsíčním svitem
Na své cestě domů si pamatuji pouze dobré dny na své cestě domů si pamatuji všechny nejvydařenější dny jsem na cestě domů mohu si zapamatovat každý nový den
Pohybuji se v tichosti s každým podniknutým krokem sníh kolem mě padá jako andělé v hejnech
Daleko v dálce je moje přání pod měsíčním svitem
Na své cestě domů si pamatuji pouze dobré dny na své cestě domů si pamatuji všechny nejvydařenější dny jsem na cestě domů mohu si zapamatovat každý nový den
Na své cestě domů si pamatuji pouze dobré dny na své cestě domů si pamatuji všechny nejvydařenější dny jsem na cestě domů mohu si zapamatovat každý nový den
Na své cestě domů si pamatuji pouze dobré dny na své cestě domů si pamatuji všechny nejvydařenější dny jsem na cestě domů mohu si zapamatovat každý nový den
ONLY IF... (JENOM KDYBYS TO TAKTO CHTĚLA)
Když je stín, Ty saháš po slunci když je láska, potom člověka vyhledáváš a pro sliby je tu obloha a pro nebesa jsou ti, co umějí létat
Jestli opravdu chceš, můžeš mě slyšet mluvit jenom jestli chceš, mohla bys najít cestu jestli opravdu chceš, můžeš zachytit den jenom jestli chceš, mohla bys vzlétnout da da da da, da da da da da da da da da, da da da da da da da da da
Když je cesta, následuješ hvězdu když je oceán, pluješ z daleka a pro zlomené srdce je obloha a pro zítřek jsou ti, co umějí létat
Jestli opravdu chceš, můžeš mě slyšet mluvit jenom jestli chceš, mohl bys k ní najít cestu jestli opravdu chceš, můžeš zachytit den jenom jestli chceš, mohl by ses za ní rozletět da da da da, da da da da da da da da da, da da da da da da da da da
Jestli opravdu chceš, můžeš mě slyšet mluvit jenom jestli chceš, mohli byste najít cestu jestli opravdu chceš, můžeš zachytit den jenom jestli chceš, mohli byste společně vzlétnout
Ah! Chtěla bych létat jako pták Ah! Chtěla bych létat jako pták
nechej mě nechej mě
Jestli opravdu chceš, můžeš mě slyšet mluvit jenom jestli chceš, mohla bys najít cestu jestli opravdu chceš, můžeš zachytit den jenom jestli chceš, mohla bys vzlétnout
Jestli opravdu chceš, můžeš zachytit den jenom jestli chceš, mohl by ses za ní rozletět
ZDOBNÝ DEN VÁS SNAD IHNED POZVEDNE ZE ŽIDLE INTUITIVNĚ
Co prohlásit pětadvacátý den o říjnu? Že s tou obdařenou sopranistkou na etapy 2 hlasů zabřednu do přírodní scenérie japonské sakury, tam její vášně vlnit se a slunit se ještě občas zahlédnu nemusí se omlouvat, jestliže dává lekce lehce perlivé višňovky Galileo Galilei pravil, jak hezké by bylo zkoumat vlaštovky letící za intuicí já letím za super animovanou, Jiřím Nepraktou barevně vystavovanou neblednoucí krasavicí nejsem jarní koeficient romance pro křídlovku, jen posel s vjemy bez helmy havíře abecedou mládí švitořící i funky baret eiffelovky uchovává sestavu paralel a orel ortel s dávno již nehuňatou kšticí, nýbrž s huňatější erudicí tak ten baret vyzkoušíme bez Felliniho kamery i třeba s rozesmátou intuicí má ráda víno v Bordeaux, k tomu recitační situační odpolední siestu tak vyzvu jazzovou sekci, zda by pro ni ráčila spustit sférickou fiestu zacinkáme skleničkou a rytmus nadzvedává od přírody božské chutě vyslechne si projevy Dia: ten posteskne si hello Janičko na podpatcích, tak kde se zdržuješ? in flagranti zvu Tě! vydejme se spolu alou do siluet na obzor za sluncem, je jupiterská učitelská, lékařská i sopránem léčitelská vyléčí prý snadněji než kořen mandragory v čele akademické sekty bolístku i šrám se šarmy pěstitelská pěstuje jen samé botanické kejkle, umí zaopatřit flóru fajn, živé kaktusy, protěže, krokusy pugét růží jí vynahradí dávno promlčenou nula nula sedmičku šelmu v pauze s bonusy je banket v pohybu a někdy také vabank i v nelustrovaném rafinovaně frustrujícím Casinu ovšem není nikdy bankrot, protože nestrpíme padat lavinu jak od plic plivanou želatinu s její situací v převládajícím kursu si může bohémskou instruktáž libovolně dopřávat komu nastřádané reflexe začne vokály, decibely praxe, pulsující dirigentky předávat taková podtržená formulka pro její stále mladej, mlsnej, sladkej život její pocity v očích druhých, kypře a dobře laškující slůně nebo metaforou poblázněný skotačivý hip hop já jí rozumím, má snahu zkrášlovat a vést s fůrou představ a včel pevninu kolem píše, co cítí obnaženě bez zábran, kráčí vstříc realitě v prostorách časů s názorem její názor mě nenechá lhostejným, taková nepromarněná událost velká naděje a temperament ji činí nepřehlédnutelnou na jakoukoli vzdálenost i nablízko, protože tahle funkční koketka, kometka s Vesmírem v patách zafunguje jako v ohni želízko milujete její švestky, višně, vášně, a především její romantikou opentlené gentlemanské ohnisko :-)
Fluidum plné siločar, zákoutí flamenca plná záhad, sad plný výsad, přísad, kosmetických sudiček návnad, kolik zkoušek dospělosti ovládá samuraj akrobat? Kolik koncertů rozezní symfonická show ze souvětí v jejím hlasovém fondu konverzuje Bohyně plodnosti s nápovědou v křížovce o cereální tyčinky pod nos Ti zaručí společnost její Jasnosti s barvou babího léta, venku za sklem odhalený říjen, Ty vzlétáš k intimnosti k intimnosti plné siločárek, jsem půl a s ní chci rozvášnit párek zákoutí plná plodných chvil na vlnách nepotopitelných bárek u nepolapitelných motýlích koeficientů, period a lákavých symbolik, kanárek ví, jak zabrnkat na struny té kanárkové Krásky u Ostrovů se zelenýma očima má smaragdová vládkyně, v Bretani i jinde Klenot mezi ženami, s rubínovou bystrostí, láká mě dívčí krev, adrenalin u červánků s pověstí fešandy na výlety na exkurze na naturel, na živel s pomněnkama, nejen hláškama býčíma Egri Bikavér, krasobruslařko s chromozómy k tanci jak do vínku dostala Eva Grahamová Romanová v baletu nebo Katarina Wittová Vy jste Legenda ve hře jak Dominika Cibulková a z Wimbledonu přihrávkami nešetřící grácie a kvíz propocené proporce Petra Kvitová já prchám všem mrchám, Figarova Svatba je i stavba, kde Múza je hradba a prima zoom gradující sadba okrasné jablko nespadne daleko od stromu, Vaše periodická soustava sopránu netíhne do síní konzumu Salvador Dalí by Vám geometricky zaopatřil přípitek v číši vrchovaté labužnické koncentraci aperitivu alternativu pro jedničkami dvou těles psaný scénář: parketa 1976 u sklenky Martini kankán v sukni odraz Vašich neoblomně pravých superlativů!
Romanová při šedesátinách malovala erby
Leden 30, 2006
Lipnice – zapomenutý kraj u Rokycan, vesnička Lipnice, usedlost s
číslem popisným šest. Daleko od jásajících davů slaví Eva Romanová–Grahamová
své šedesátiny (narozena 27. ledna 1946). „Ale proč vlastně
slavit stárnutí,“ usměje se slavná krasobruslařka. S manželem Jackem si dopřeje
sklenku vína, udělají si pohodu.
„Manžel miluje Karla Gotta,“ povídá paní Eva. Co na tom, že s
češtinou si Jack netyká. „Když má někdo hlas jako Gott, nemusím těm slovům
rozumět,“ tvrdí pán domu.
Na dojem, že oba jen vysedávají, však zapomeňte. Jack předtím
vyřezával v dílně ptačí budky, zatímco Eva malovala erby na stodolu. „Aby byla
veselejší.“
Pod střechou tady stojí Jackova chlouba, bryčka z předminulého
století, kterou spravil a zachránil. „Loni nám zase sousedi dali starodávné
saně, prý patřily Emilu Škodovi. I ty jsme zrenovovali.“
Práce na statku je pro ně nekonečným příběhem, stále něco
vymýšlejí. „Dokud má člověk síly, má něco dělat,“ tvrdí Eva.
Někdejší světoběžníci bydlí v Lipnici pět let. Statek kdysi
zestátnilo JZD, zřídilo v něm kanceláře. Uvnitř stály pec a jediná televize ve
vsi, u které se družstevníci po večerech scházeli. „Jednou mi starší paní v
konzumu povídá: Já si na vás dobře pamatuju. Seděli jsme v JZD na peci a dívali
se na vás v televizi.“
Sourozenci Eva a Pavel Romanovi vládli v letech 1962–65 tancům na
ledě, čtyřikrát získali světový titul. „Naše děti,“ říkali jim lidé.
Dnes už žije jen Eva. Pavel zahynul v roce 1972 v Tennessee. V
autě nezvládl zatáčku, vletěl do stromu a prorazil si spánek. „Není dne, abych
na něj nevzpomněla. Pro mě nestárne, je pořád devětadvacetiletý,“ vypráví Eva.
Sama potom prožila vzrušující život. S Jackem, jenž byl komikem v
krasobruslařské revue, chovali arabské koně, v anglickém Devonu vedli po jednu
dekádu 24 hodin denně open door domov důchodců a v Texasu se starali o farmu s
90 kachnami a 15 husami. „Ale nejedli jsme je. Jack je jen krmil a počítal, jestli
mu kojoti nějaké nesežrali.“
Když prodali farmu, koupili si obytný autobus a pět let putovali
křížem krážem po Americe.
Teprve pak, nabaženi přelétavým životem, zakotvili v Lipnici. „Teď nám stačí
dva výlety do Anglie ročně. Nebo do Prahy,“ přiznává Eva. V lednu 2006 tam
v 89 letech zemřela její a Pavlova maminka, bývalá kostymérka na Barrandově.
K rybníku, který mají za chalupou, se Grahamovi chodí dívat, jak
místní potěr bruslí. Eva však naposledy obula brusle v roce 1986. „Už mám
příliš křehké kosti. Nešlo by mi to jako dřív,“ usoudila.
Každý týden vyrazí s Jackem do hospůdky, aby zjistili, co je ve
vsi nového. „Česky umím jen pár slovíček, na učení jsem starý,“ povídá Jack.
Ale „velký pivo“ a „malý pivo“ mu nedělají problémy.
Teď má novou vášeň: chov holubů. Eva se těší na krasobruslařské
přenosy z olympiády. „Snažíme si nedělat starosti s tím, co se nedá změnit.
Zdraví nám slouží. Máme šťastný život,“ ujišťuje ledová primabalerína.
Eva Grahamová Romanová |
|