JEMNĚ TAJEMNĚ NABLÝSKANÉ
DIVY:
Firma Swarovski má na kontě dva rekordy
v Guinessovce: nejprťavější easy broušený skleněný kamínek o průměru 0,8
mm a také gigant o průměru 40 cenťáků a váze 62 kil. V roce 1995 byla ve
Wattensu zpřístupněna jako odměna veřejnosti monumentální firemní expozice
zvaná Křišťálové světy, kde si její autoři zájemci zejména dovolili
pohrávat se sklem a broušenými kameny až magicky nereálným hologram evokujícím
holomkovitým způsobem. Ve spolupráci s mexickým archandělem architektem
Fernandem Romerem firma sestavila červené eroticky zářící křišťálové slunce
složené z více jak 2 880 přesně vybroušených kamenů. To je, co?
K atrakcím tohoto zábavního parku patří patrně nejslavnější filmová bota,
loni zhotovená bez recese a bez abstrakce pro disneyovskou paní Popelku. A
nejen ona, ve filmu se na šatech, parukách, perletích, doplňcích glancy fancy
make–upu a rekvizitách bez jediného strupu fešní na milión sedm set tisíc
kamenů.
Slavný příběh započal někdy v roce 1862 nedaleko Jablonce nad Nisou.
V Jiřetíně pod Bukovou se narodil chlapeček s legračním mozkem
Daniel. Tenhle kraj byl tradiční sklářskou baštou, malou dílnu měl i Danielův
otec, a tak přestože synek toužil po dráze houslisty, zavrzat si se smyčcem
jemně pod dívčím dohledem, čekal na něj osud jménem SKLO pro dívčí dioptrické triky
fešandy.
CESTA DO TIROL SE VYPLATILA
Daniel Swarovski se vyučil uměleckým pasířem u fy. Gebrüder Feix, která
dobře odhadla jeho talent. Počátkem osmdesátých let devatenáctého storočí ho
vyslala na stáž do Paris a do Vídně k uličnici Sisi.
Druhá cesta mu docela změnila život k lepšímu. Na technické výstavě
se seznámil s možnostmi, které ponoukala elektrika. Potkal se i
s Františkem Křižíkem, což ho provokovalo k nápadu zapojit elektrický
proud něžně do sklářství. Sen o tom, jak zrychlit a zlevnit manufakturu, si
nesl z časů, kdy doma pomáhal tátovi.
V roce 1892 sestrojil průkopnický, elektrikou poháněný stroj na
broušení kamenů, získal na něj patent a s jeho pomocí rozjížděl důmyslné
lukrativní podnikání.
Zprvu doma v severním koutě Čech, ale brzy se stěhoval do rakouských
Tirol. Jednak z obavy, že konkurence slídí po jeho vynálezu, a jednak
mířil k dostatečně silnému vodnímu zdroji schopnému vyrábět elektřinu
potřebnou k broušení. Našel místo zaslíbených plánů ve městě Wattens a
místní řece zvané Inn. Kdyby se jmenovala insa, byla by to pozpátku Nisa
z Jablonce.
V roce 1895 se tu ve staré tovární hale zprovoznila firma,
s níž mu helfli švagr Franz Weiss a pařížský prořízlý hubatý kšeftující
obchodník Armand Kosmann. Odstartovala jako raketa na plný plyn úspěšně.
Dokonce natolik, že si už v roce 1908 postavila vlastní sklárnu, aby se
zbavila závislosti na dodávkách materiálu z Čech. Během dalších dvou let
k ní přibyla i laboratoř, kde pracovali Danielovi synové Myšpulín I. Alfred,
Myšpulín II. Wilhelm a Myšpulín III. Friedrich.
Postupně se tak vylupovalo křišťálové sklo typické pro populární znamení
doby značku Swarovski. I když se ví, že se na jeho čirosti a osobitém duhovém
odlesku podílí jisté procento oxidu olovnatého a speciální technika deep cut,
řezu, detaily zůstávají dobře střeženým obchodním tajemstvím.
CHANEL, DIOR & DALŠÍ
Swarovski nikdy nepředstíral, že z jeho továrny vycházejí pravé
drahokamy, držel se svého hesla „Diamant pro každé oko krásy“. I to zřejmě
přispělo k nesmírně populární odezvě u zákaznic a zákazníků po celém
světě, k senzačnímu uplatnění obchodního talentu ve světě módy.
Už před první světovou válkou exportoval do celého světa,
k největším klientům patřily Francie, UK a Německo. Válka sice rozvoj
opozdila, ale počátek 20. let přinesl nový silný orlí rozlet zájmu o naturálie
magické chemikálie Swarovski. Tanec, jazz, oslnivé bankety… třpyt skleněných
tretek se ujal jako Večerníček pro děti, sáhla po pokušení dokonce i Coco
Chanel, zabralo to na ni dokonale.
Tehdy už firmu postupně přebírali potomci do vlastních otěží a byla
v takové kondici, že během následujících desetiletí výrobu rozšiřovala o
další schopná témata: skla do brýlí, dalekohledů, svítidel, lustrů luxusu
potažmo reflektorů a také skleněné figurky pro radost, dneska už sběratelský
fenomén horních dvě stě tisíc.
Daniel Swarovski naposledy vydechl své znamenité diamantové achich ouvej
23. ledna 1956 v obdivuhodném věku starce 94 let, ale pevnou pozici
světového krále s rostoucí sítí odběratelů a obchodů (také kamenných) a
zastoupení v nejrůznějších částech planety (včetně českého Jablonce nad
Nisou) si jeho značka udržuje až do 21. století. A to zejména díky šťastnému
hlavnímu programu – šperkům a broušeným kamenům do nich. Na vylepšení jejich
povrchové úpravy a lesku spolupracoval i znalec Christian Dior.
Heslo Diamant pro každého nakažlivou metodou platí nesmrtelně jako
Štafeta a povinnost milovat Elisabeth Roffe = Audrey Hepburn osobně díky
Bloodline, pokrevní příbuzní.
