|
Není žádná má královna,
i kdyby byla nezapomenu,
i kdyby halila se v jantarovém svitu,
i kdyby hlas podoben byl aksamitu
nezapomenu
že všechny královny přivinuly
stehna svá v ukojení chtíče
tužeb, laskání, krutosti, smíchu
a polibkù svých
nezapomenu
že v orgastické křeči okamžiku
i ony pominuly
polibek není tak silné opíjedlo, aby zakrylo tvář reality.
V realitě pro ně není místa
ve tváři vepsáno
Nic není nic
nemá smysl
Nechte jej ztrácet, nacházet a zapomenout
Ať si lidé věří čemu chtějí
nechte jej vejít, třeba po kolenou
v okamžicích, jež se chvějí
pomodlím se k bohùm všech
nechte tikot zrát
nechte jej projít
budu se modlit, budu proklínat
zapomenou čemu nevěřili
nechte na dešti jej stát
nechte jej v každou chvíli
pro můj okamžik
ukojení
žijeme okamžikem
a až náš okamžik pomine
navěky pomineme s ním. | 
