Nestojím, odpadám,

víš?

Zmatek, pryč, jen pryč ...

.. nahota jako převlek puritána

uhlazený pohled a sametový hlas

k nepoznání stejná jedinečnost a

bez milování nudná rána ..

Zvracím stejnost udušených svítání,

na tupou snahu šedivě znít,

tleskat sešroubované touze s odhodláním,

všimně … dlouze

Pukáme proto, valíme se vlastním koncem

kolem front toužitelů dalšího schodu,

oh, tváří se vědouce - ti, se schváleným snem.

My, ač roztrhaní,

jsme.

Ne plísni na křídlech, složených pod postelí,

ne prasklé berli Těch posledních,

prožít si polibek nádherně neslušný,

vystřihnout objetí uprostřed bulváru

nejistotu, neznámo i možný dopad na hubu.

Horko či ledový průvan, nedohlédneme kam...

a .. proč ne?

Zníme posledním okamžikem ohně

tak … SHOŘME