|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Do rána sněžilo jak kdysi nám
ranami ve sněhu první jsem šel
a k nebi padal sníh jež v duši mám
tělo mé mlha jen stran druhé skel.
A vločky andělů v závěje padly
stop ptačích na zemi s vlečkami per
nechávám za sebou na zem jsem spadlý
když hraji se zimou jednu z mých her.
A z úst jak z komínů dým bílý stoupá
to hoří slova v nás, jimž jsme jen hlas
na vodu roztají ta zlá a hloupá
řek aby tisíce plynulo v nás.
Údolím smrti mé jdu ke zrození
a s každým životem mám i svých zim
jediné co mám zde je to, co není
jediné že nevím to vědět smím.
|
|
|
