Byla jedna malá holčička, byla tak malá, že ji viděli jen ti, co věděli, že je. Nosila vlasy do culíku a na nose pihy. Potkávala hodné lidi, kteří ji hladili po vláskách i po pihách. Lidi jí říkali, jak je milá a hezká. Dávali ji dobroty a hračky a ona papala a hrála si. Jednoho dne vyrostla a byla největší ze všech holčiček. Najednou ji viděli všichni a ona nevěděla, co s tím. Usmívala se, jak to dělávala jako malá. Nosila culík jako malá a na nose měla velké pihy. Potkávala zlé lidi, kteří ji hladili po vlasech i po pihách, ale ona nepoznala, že jsou zlí. Říkali ji, jak je milá a hezká a ona jim věřila, protože ona byla milá a hezká. Věřila jim, dokud jí nezačali brát dobroty a hračky. Vzali jí všechno a když už nic neměla, ustříhli jí cop a sebrali pihy. Vyslékli jí šaty a smáli se jí. Nahá běžela ulicí do míst, kde si hrávala jako malá. Tam potkala všechny zlé lidi s jejími dobrotami a hračkami. Dobroty snědli a hračky rozdupali. Jeden zlý člověk si ji potom odvedl domů a ona mu sloužila a dala mu osm dětí. Nikdo ji nehladil a její děti nikdy nebyly malé. Když jí dorostly vlasy, utekla, ale nebylo místo, kde by nebyla vidět. Už se neusmívala a přestala věřit na pohádky. V tom se objevil čaroděj, který ji vrátil pihy a dal jí nové hračky. Vrátila se domů pro svých osm dětí a zabila všechny zlé lidi. Dala je do velké krabice, kterou čaroděj zmenšil tak, že byla malá jako krabička od sirek. Na krabičku holčička namalovala akvarijní rybičky a dala ji k akváriu, co koupila svým dětem. Děti každé ráno jednoho zlého člověka zkrmily svým malým rybičkám. Rybičky rostly a rostly, až jednou byly tak velké, že akvárium bylo malé a ono prasklo. Voda vytekla a rybičky s ní. Ležely na koberci a na sedačce a pod radiátorem, zkrátka byly všude. Plácaly obrovskými ploutvemi a umíraly suchem. Když se děti vrátily ze školy, uviděly tu spoušť a rychle odtáhly obrovské ryby k řece. Ryby zamávaly ploutvemi a odpluly do jiných řek a pak do moří. Do moře už mnoho let hodní lidé hází zlé lidi, jen to není vidět, protože zlo je maličké, tak maličké, že už se nemusí malé holčičky bát vyjít s dobrotami a pihami na ulici. Čaroděj je všudypřítomný. A tohle je pohádka a pohádky mají v sobě velký kus pravdy, taky kus lži, kus naděje, kus beznaděje, kus lásky a kus nenávisti, prostě všechno to, co nám dává život. My všichni se celý život učíme rozeznávat jedno od druhého, smysl od nesmyslu, malé děti od velkých, rybičky od ryb a ten, kdo se v tom vyzná se stane pro ty druhé čarodějem.  Někdo ho potřebuje celý život a nejvíc pihaté holčičky.