Tak léto, požehnaný čas

upečen v polích, zase mizí,

kabát jak petrolejem promočený

sklízením mezidobí.

Kostnatá kráso chrámů,

dáváme tichý pokoj sobě,

abychom nepromrzli

vzpomínkou na léto a

na venkovský kostel.

Na mojí hlavě, prohryzaných ústech

si, Bože, odpočiň a ustel.