Během středeční noční směny se mě jeden z mích dělnických kolegů ptá:
,,Půjdeš v sobotu na Náměstí?‘‘
,,Co tam?‘‘
,,Přece protestovat proti emigrantům.‘‘
,,Ne.‘‘
,,Proč ne?‘‘
,,Nějak nevim, proč bych proti nim měl protestovat.‘‘
,,Přece, aby sem nelezli!‘‘
,,Já tomu moc nerozumim, kámo : nechali jsme si sem vlézt Slováky, Poláky, Rumuny, Ukrajince…Japonce, Američany a Němce, kterým jsme dovolili, aby si Nás zotročili… A Syřani, který utíkají před válkou mi mají vadit?‘‘
,,Přece tady ty čmoudy nechceš?‘‘
,,Poslyš, My jsme pro ně ekonomicky, sociálně, společensky a vůbec prostředím velmi nezajímavá destinace – jsme jen přestupná stanice, Oni míří na Západ a Severo-západ.‘‘
,,Seš divnej. Ty seš s nima!‘‘
,,Nejsem s nikým. Mam v piči.‘‘
,,Seš hovno patriot.‘‘
,,Mě baseball moc nebere.‘‘
,,Prej tam vystoupí Okamura.‘‘
,,To je Japonec, ne?‘‘
,,No…‘‘
,,Takže Čechy Čechům, jo?‘‘
,,Ty seš hovno Čech!‘‘
,,Jo, právě si vybíhávám antarktický občanství. Na jižním pólu je v tuhle roční dobu prej krásně. A ty spoluobyvatelé! Lední medvědi. Tučňáci-‘‘
,,Hele, lidi,‘‘ volá můj kolega na ostatní dělníky, ,,Polívka je proti Čechům!‘‘
Lidská omezenost nezná omezení.
|
