Roz-padání

 

 

 

 

 

 

 

Sebe–vědomí
poskládat se
vědomí–sebe

 

 

 

 

 

 

Jen při pádu do propasti můžeme zjistit,
zda máme křídla
(a jakou mají barvu)

 

 

 

 

 

 

Náhody existují i v systému. Naštěstí.

 

 

 

 

 

 

Když člověk ztrácí sebe,
obvykle si toho nevšimne.

 

 

 

 

 

 

Duše

 

Miluju tě
můj kousku tmy
i když jsi tak strašná bolest
dny, měsíce, hodiny, roky, vteřiny, věky...
neztratit se neztratit
ty víš
sestřičko... 

 

zvedni hlavu a pojď!
roztáhni křídla z kostí
nátepníky na rukou tě objímají
a vůle žít

 

 

 

 

 

  

Lokomotiva

 

Některé rovnice nemají řešení a bojovat se nemusí vždy rychle, než se oba konce vzorce ulomí
a zbyde jenom torzo bez proměnných. (Parní lokomotiva ale odtáhne i nádraží!)

 

 

 

 

 

 

Čím víc budeme utíkat od svojí propasti,
tím bude více mělká

 

 

 

 

 

 

Hibernace

 

Když srdce rozmrzne,
začne i bolet

 

 

 

 

 

Zanechme stopy v kyberprostoru
až se naše duše stane daty

 

 

 

 

 

 

Čas je neustále-smrtelný
Prostor je neustále-přítomný

 

 

 

 

 

  

Než prosit se,
je lepší zahořknout.
Nikdo na tebe nečeká a nebude.
»Nespinkej a jdi domů.«
Zapomeň.
»Nemáte se za co stydět.«
(s podáním papírových kapesníků)
Budoucnost patří těm,
kteří věří svým
krásným snům.

 

Parní lokomotiva má sílu,
a odtáhne i nádraží.
Jiné možnosti
NEEXISTUJÍ

 

 

 

 

 

  

Parafráze na Crowleyho

 

Každý muž a každá žena je hvězda
(a většina hvězd jsou mrtvé odlesky)

 

 

 

 

 

 

Oheň

 

Pouze červená barva prorazí tmu

 

 

 

 

 

 

Bludiště a mlýnek na maso

 

Od dna se prý můžeme odrazit,
ale co když není
a je jen opakem pevné země?

 

(v tom případě potřebujeme
nejen hrubou sílu nohou)

 

 

 

 

 

 

Déšť 

 

Déšť nepláče,
prostě takový je

 

(Květina roste z kamení s nezbytnými trny
orientovanými ven i dovnitř.)

 

 

 

 

 

  

Přijímám všechnu tu bolest
díky ní jsem já
já

 

 

 

 

 

 

Pochodeň v levé ruce

 

A nevyhořet
A nevyhasnout

 

 

 

 

 

  

Nina

 

V rozhovorech ráda poslouchám.
Nikoho stejně nezajímá, co říkají druzí lidé.

 

 

 

 

 

 

„Když někam jdeme, nejsme na cestě.“
= lež

 

 

 

 

 

  

Afirmativní kurz štěstí, úspěchu, aktivní seberealizace a pozitivního myšlení

(AKSUASAPM)

 

Jaký si to uděláš,
takový to máš
Tak nebreč anebo chcípni

  

 

 

 

 

 

Šálek čaje

 

Šálek dobrého čaje
zahřeje víc než tisíc nespřízněných pohlazení,

šálek dobrého čaje
zahřeje víc než tisíc pohlazení od nespřízněných

 

 

 

 

 

 

Dialogy

 

Automatizované myšlení je rychlé.
Pokud nám na někom záleží, musíme být pomalí.

 

 

 

 

 

  

Skutečná láska je luxus,
který si mohou dovolit jen lidé se schopností empatie.

 

 

 

 

 

 

Time-management

 

Pokročilý time-management je brána do otroctví,
protože čas není matematika.

 

 

 

 

 

 

Horizont

 

s flétnou
v přirozeném ladění
na konec horizontu začátek horizontu
já ještě zbylo na těch místech naštěstí
to se nerozpadá svět,
ale jen píseň
černá křídla se roztékají
a čekají na obrodu
skrz pole oblohy
let je nutnost i přes pulzující bolest

 

 

 

 

PostApokAlYPsA

 

testování reality

a zdeformované mezilidské vztahy

 

problémy přeskočeny čekají někde v záloze v noci

 

a ten divný pocit v žaludku vytančit

špína uvnitř i venku

amorální

tklivá

zahlcující

plíce

horkým prachem

podkroví

záře z hrudníku

záblesk

seschlé tělo se láme

a ten divný pocit vytančit

 

testování reality

a zdeformované mezilidské vztahy

 

hraničně schizofrenní

s krvácejícími nehty

podrobit se pádu a vzestupu a pádu a vzestupu

zesilování a zeslabování vědomí

podrobit se pádu

a vzestupu

přirostlá k židli s kuklou na hlavě

se stává motýlem

s křídly propasti

to nejhorší a to nejkrásnější

s s s

sama sobě světlem

světlo v očích

v záři slz

objímající

tobě světlem

vzájemně světlem

tmou

barvami

v kráse

x

  x

 

x

x

xx

x

 

 

 

 

 

  

Dotknout se

 

je 22.22

světla se rozplývají na chvíli

je čas na psaní

lidé prochází

jako vítr okolo

letmé doteky

i když je snaha

dotknout se rukama

myšlenkama

srdcem

jste tak daleko

i když nechci

světla se rozplývají jen na chvíli

v tříštivých slovech

která se tříští

rozpadá se na kousky

skládá se z kousků

rozpadá se na kousky

-- °C

bez dalších komentářů

naděje je síla je sebereflexe je

a stejně kontakt rukama je tak letmý

i při potřesení

stisknutí

pohlazení

zajímavé pozorovat

ironické

tichá i hlasitá ironie

světla, tmy, nic a všechna

ta láska odumřelá

něco zůstalo a jiskra je to nejdůležitější

pečuj o ni jak o posvátné světlo

a dokud je, tak je a může vyrůst

vzepnout se křídly

přiletět, uletět, zůstat tady

doma

i venku

i uvnitř

i ven

24 °C

nebo

-- °C

tužka, papír, blok a zapomenuté ticho, co píše

 

 

 

 

 

 

Mikromagie (otázka a odpověď)

 

 „Kde je srdce?“
– odpověď dotykem ruky

 

 

 

 

 

 

Před zdí spánku

 

bolest zaspat
ale tu po probuzení Ne,
příteli

 

 

 

 

 

 

Mimo propast tak vycházející slunce
(není kdo by svítil na cestu, jen ty sám)
křídla povznášejí nad vodami
a lze jimi obejmout jemněji než rukama

 

 

 

 

 

 

Trojúhelníky 

 

Jsou extáze, dna i normální život.
Je sebeobětování, egoismus i vzájemnost.
Je náklonnost, odpor i indiference.
Je vývoj, degenerace i stagnace.  

 

A je jen Pohyb bez protikladů – extáze, dna i normální život. Síla je nad vším, protože ustojí
i nečekané pohyby, kdežto slabost neunese ani životní pseudojistoty.

 

 

 

 

 

 

Síla letět
= odhodlání !