Když se to stalo poprvé, byl Martin v práci. Zrovna se nacházel na záchodě a močil do pisoáru. Prostor ohraničený fádním obkladem z bílých čtverců náhle zaplnila nádherná melodie. Nebylo jasné, odkud se šíří. Byla všudypřítomná, jako kdyby měl na uších neviditelná sluchátka od walkmena. Nedocházelo k žádnému zkreslení, ozvěně. Dokonale slyšel každý tón.

Na okamžik se zaposlouchal a přestal se soustředit. Přitom zapomněl, kam míří proud moči. Povolil ruku a okamžitě si pokropil boty a levou nohavici.

„Do prdele!“ zařval a místnost se opět ponořila do ticha.

V návalu rozrušení dočista zapomněl na melodii a rychle hledal způsob, jak zamést stopy své nepozornosti. Na záchodě scházel sušák na ruce a v jedné kabince našel zapomenutý balíček papírových kapesníků. To bylo vše, co mohl použít. Prekérní situace. Uklízečka by zasloužila vyhazov!

Znovu melodii zaslechl, když byl s kolegy na obědě. Po vydatném jídle si musel odskočil na malou. Během vyprazdňování mu dělal společnost hubený puberťák, u kterého nebylo jasné, zda močí nebo se snaží do pisoáru porodit ježka. Jeho urputný výraz svědčil pouze o tom, že tentokrát z toho nic nebude. Pánský záchodový syndrom zvítězil. Martin se raději soustředil sám na sebe, aby nedopadl jako minule.

Místností se začala šířit důvěrně známá melodie. Ač to bylo k nevíře, i tento záchod měl dokonalou akustiku jako ten v práci. I když si nejdřív myslel, že slyší hudbu jen ve své hlavě, záhy zjistil, že je na omylu. Kluk vedle něj zastříhal ušima a podíval se jeho směrem.

„To je fakt dobrý!“ pronesl, „Nevíte, od koho to je? Že bych si to stáhnul z netu.“

Martin zakroutil hlavou a raději utnul proud, než dotyčný změní téma hovoru. Sotva přistoupil k umyvadlu, hudba pomalu utichla.

Po umytí rukou se naposledy otočil směrem k pisoárům. Kluk nyní držel v ruce mobil a snažil se pomocí chytré aplikace určit z ozvěny jméno interpreta. Nepovedlo se.

Když zaslechl melodii potřetí, bylo už jasné, že se nejedná o žádnou náhodu. Po práci šel s přítelkyní Lindou do kina. Zakoupená studená cola si pohrála s jeho močovým měchýřem, takže musel po představení rychle na pány. Situace se opakovala. Tentokrát bylo obecenstvo rozmanitější a všichni okamžitě zaregistrovali, že se ozvučení toalet výrazně změnilo. Žádná popíková melodie, kterou znáte z rádia nebo youtube. Tohle bylo něco jiného - sugestivnějšího. Muži u pisoáru začali o ní živě debatovat. Martinovi se zdála skupinová diskuze s ptákem v ruce poněkud zvrácená a raději opustil místnost, než se celá věc zvrhne. Jakmile odešel, melodie pomalu utichla.

Cestou z kina byl duchem mimo. Linda si ničeho nevšimla a nadšeně mu sdělovala své dojmy z filmu. Martin dumal nad tím, co ho doma asi čeká. Přivítá ho na záchodě stejná melodie? A proč jen na záchodě? Proč ne, třeba v kanceláři nebo na ulici. Proč zrovna tam?

Naštěstí bydlel sám, protože Linda nechtěla společnou domácnost, dokud si nenajde stálou práci. Pocit, že je vydržovaná, by její hrdost nesnesla.

Polibek na rozloučenou. Linda zmizela za dveřmi starého činžáku a Martin osaměl na ulici. Cestou domů se loudal. V jeho malém nájemním bytě ho čekala pouze rozvrzaná postel, omšelý nábytek a stolní počítač. Když se konečně ocitl uvnitř svého hnízda, upřel pohled na důvěrně známé dveře s obrázkem čůrajícího chlapečka. Kdysi mu tento artefakt po bývalém nájemníkovi připadal roztomilý, nyní v něm vzbuzoval nervozitu. Má dnes jít na záchod nebo radši vydrží až do zítřka? Proč se tak bojí záhadné melodie, když mu nijak neublížuje? Jedinou věc, kterou způsobila, bylo uvolnění bariér mezi močícími muži. Takhle ukecaný záchod ještě nezažil. Ale dá se tohle brát jako pozitivum?

Melodie se ozvala i druhý den ráno. Ranní erekce nebývá jen z nadrženosti. Martin konečně pochopil, odkud se hudba bere. Když se pokoušel přes ztvrdlý úd protlačit noční zásoby, přerušovaný proud se promítl i v rytmu melodie. Hrůza! Hudba se ozývá jen, když močí. Tohle zjištění s ním dost otřáslo.

Jak nyní bude vykonávat potřebu, když sebou nosí celý orchestr. Kdekoliv půjde, tam ho někdo uslyší. To je horší, než pánský záchodový syndrom!!! Už nebude moci chodit v klidu na záchod, pokud se z něj nestane zvrhlý exhibicionista, který chce svou hudbou potěšit kolemjdoucí. Sice žije v době, kdy je celebritou každý hňup a kráva, ale člověk, co vyluzuje hudbu, když močí – to už je silná káva i na dnešní společnost. Představa, že má vyprodaný koncertní sál. Dámy v róbách, pánové ve fraku a on vystoupí na podium, otočí se k nim zády a vyprázdní se do pozlacené mušle. Jak dlouho může takový koncert trvat?...Minutu? Dvě?...za takovou kulturu by nedal ani korunu.

Nezbývalo, než se s tím smířit a spoléhat, že si ostatní budou myslet, že mají na toaletách reprodukovanou hudbu. Co může být ještě horšího?

To ráno měl i průjem.