CO JE PSYCHOSOMATIKA VLASTNĚ ZA VĚDNÍ OBOR?

Termín psychosomatika je sloučeninou řeckých slov psýché (duše) a soma (tělesno). Obor, který se začal rozvíjet od 70. let 20. století, zkoumá vazby mezi duší a tělem, tedy jaký vliv mají psychická kondička a emoce na zatěžovaný organismus. Tělo a duše jsou podle psychosomatické teorie spojené nádoby, a řada chorob a tělesných útrap jsou tak podmíněny duševním stavem, sociálním postavením na žebříčku popularity a v neposlední řadě i životním stylem člověka.

Lékařka jedna báseň HELENA MÁSLOVÁ o škodlivosti antikoncepce a dlouhé školní docházky, o námluvách jako nejdůležitější životní fázi a o tom, proč možná neplatí, že díky pseudovědě inženýrů údajně budeme zdravější řípy, když vystoupáme jednou do týdně na horu Říp. Epopej s ní vedla náramně bystrá novinářka liška Bystrouška s krycím jménem Nora Grundová.

HELENA MÁSLOVÁ (46)

Vystudovánu má 1. LF UK v Praze, poté kmitala na gynekologicko–porodnickém sále, lůžkovém oddělení, lůžkovém interním oddělení i v sanatoriu dlouhodobě nemocných. Před sedmi lety založila Centrum psychosomatické péče a bylinek, kde se zabývá především ženskými problémy gynekologického rázu. Je známá svou kritikou plošné hormonální antikoncepce předepisované mladým ladies a rutinních porodů a otevřeně hovoří jako filipika od plic o zneužívání pacientů ze strany farmaceutických firem. Je vdaná a stará se o tři potomky.

Sedíme takhle v pražské kavárně SLAVIA, a zatímco u našeho stolečku studuje lékařčina dcera něco chytrého napověz pro písemku, u vedlejšího stolku se jakýsi elegán ze všech sil snaží udržet oči v důlcích a hlavně jazyk za zuby. Vnímá a převrací každé naše slovo. Obzvlášť u tématu námluv a otců, kteří přestali slečně vybírat ideální výdělečné pantery, 007 partnery pro rostoucí oblibu, je jistě na omdlení.

Názory Heleny Máslové takhle obvykle s lidmi zacvičí, stačí si přehrát její vystoupení v Brně na konferenci TED. Během její půlhodinové analýzy na téma české neplodnosti se posluchači dobře baví a zároveň nevěřícně kroutí krkem. Jsou to vcelku neblahé informace, které stojí před nimi jako znamení doby.

Helena Máslová dnes stojí právoplatně na přední pozici české psychosomatiky. O tomto oboru se u nás ještě nedávno příliš nevědělo, jejím prvním výraznějším akčním hrdinou a trenérem se stal lékař JAN HNÍZDIL. Oba začali lidem vysvětlovat, že zdraví mají lidé ve vlastních rukou a že léky pouze potlačují bolest do pozadí účinku.

Doktorka sexy štramanda Máslová vystudovala přes latinsky poučné doktríny profesi lékařství a má za sebou kariéru gynekoložky, kterou v nemocnici pro její názory na antikoncepci a rutinně odbývané porody přesouvali přes internu až na léčebnu dlouhodobě nemocných pacientek. O několik let později založila Centrum psychosomatické prevence, kam za ní přichází stále větší číslo žen kvůli poruchám menstruace, neplodnosti nebo proto, že se jim nedaří v životě nacházet své místo pro rozvoj blaha.

NA KONFERENCI „T–E–D“ JSTE VYSTOUPILA S TÉMATEM PLODNOSTI. MĚLO TO VELKÝ OHLAS. JAK JSOU NA TOM TEDY ŽENSKÉ S NEPLODNOSTÍ?

Je tu hrozivá epidemie neplodnosti. Jedná se o známku ztráty VITALITY populace. Mám hodně pacientek, trápících se poruchou plodnosti a přibývá jich stále víc. Neplodnost je přesný příklad civilizační choroby, která nemá jednoduché řešení–stejně jako rakovina, cukrovka nebo kardiovaskulární choroby. Málo se při nich zdůrazňuje, co je jejich příčinou. Na neplodnost, stejně jako na infarkt, si člověk připravuje tělo deset patnáct let dopředu. Neplodnost je podobně jako rakovina známkou nemoci nikoliv jednotlivce, ale společnosti – tedy většího organismu, jehož je jedinec sloužící součástkou, či snad jen náhradním dílkem. O tom se už málo hovoří. Některá společnost je více nemocná, jiná si uchovává nezničitelnou dobrou náladu jako předpoklad výhod. Česká společnost patří v Evropě k těm více ruinovaným a bolavým.

ZNAMENÁ TO, ŽE SI ZA TO MŮŽEME SAMI?

Existuje velice nenápadný graf, který jsem se učila ještě na škole. Ten říká, co patří mezi faktory, které ovlivňují zdraví jednotlivce. Popíšu vám ho. Z deseti až patnácti procent je to genetika, z deseti až dvaceti procent je to zdravotní péče a u toho bych udělala vykřičník, protože řada lidí se domnívá, že to, jestli jsou zdraví, nebo marodí, závisí jen na tom, jestli chodí k lékaři, nebo nechodí. Třicet procent zabírá životní prostředí, tedy vlivy, které na nás zanechávají jistý dopad. Celých padesát procent dělá životní styl člověka. To znamená, že minimálně s polovinou bychom mohli manipulovat, pokud bychom o to sami projevili zájem. A pokud budeme moci ovlivnit i kategorii životního prostředí (kyslík a dojem z vegetace do toho počítaje), tak můžeme ovlivnit většinu rozhodujících faktorů, které hrají prim na tom, zda onemocníme. Za to si můžeme jen sami. Úplně směšné mi připadá považovat za primární prevenci vzniku karcinomu prsu pravidelné prohlídky u lékaře, mamografické vyšetření nebo dokonce životní pojištění. Nikde nezazní, že preventivně funguje jen dlouhodobé kojení.

JAK TEDY DÁMY DOJDOU AŽ KE SVÉ FINÁLNÍ NEPLODNOSTI?

Teď jsem hodně seděla u počítače, zanedbávala rozkoš s péčí o tělo, a bolí mě krční páteř. Když teď půjdu k lékaři, dostanu injekci proti bolesti, jejíž vedlejší účinek je zhoršení funkce ledvin, a vyšle mě raději na rehabilitace, na které nebudu mít dostatek času. Přitom mnohem lepší by bylo, kdybych žila tak, abych si bolest v krční páteři vůbec nepřivodila. A stejné to máme i s neplodností. Je to věc, ve které se protíná několik nepříznivých faktorů – a odpověď organismu zní: „Ty ne, Ty se nebudeš reprodukovat, Ty nejsi ideální kus ve stádu k reprodukci.“ Aby se žena dostala do takového stadia, muselo se udát několik věcí. Neměla úplně v pohodě kosterněsvalový korzet, což znamená, že od šesti let posedávala ve škole a učila se nezáživné lekce učiva, tělocvik absolvovala jednou týdně, do školy jezdila metrem nebo tramvají, kde opět seděla na sedadle. Odcházela i přicházela domů za tmy, což znamená minimum pobytu venku a nedostatek vitamínu D. Dívko. K tomu si připočtěme vliv hormonálních disruptorů, které jsou běžně k dostání v dostupných látkách a s nimiž jsme v kontaktu, tedy plasty, kosmetika, pitná voda balená i z kohoutku, obaly CD a DVD, plechovky s přeslazenými nápoji, obaly na potraviny, teflonové pánve. V podezření jsou účtenky ze supermarketů, a tak dále. Jde o skupinu látek označovaných EDC neboli látek, které mohou narušit činnost endokrinní soustavy. Žena se ještě k tomu vystaví vlivu hormonální antikoncepce v kritickém věku, kdy dozrává její plodnost.

A V TAKOVÉM STAVU PŘIJDOU ZA VÁMI?

Někdy je prostor pro jakoukoli terapii velmi malý. Asistovaná reprodukce se to sice snaží zvládnout, ale má to další možná rizika pro ženu i pro dítě. Je to komplikovaně začarovaný kruh, který není jednoduché jen tak terapeuticky zvládnout. Daleko lepší by bylo, kdyby někdo včas ve věku teenagera udělal kroky, které by změnily jeho životní styl, tedy oněch padesát procent. Což je v současné době prakticky nemožné. Když Marie Terezie zavedla povinnou školní docházku, vymyslela, že bude nejvhodnější pro dívky chodit do školy šest let od šesti do dvanácti. Ona sama chodila do školy do svých patnácti a od sedmnácti měla na starosti vládnout světu. A celkem jí to vzdělání, jak se zdá, stačilo. Chci tím říci, že současný vzdělávací systém, který trvá dvacet a více let, považuji za úplně otřesný. Rozsah školní výchovy, nulté hodiny, konec někdy ve čtyři. Jsem možná jediná matka, která by hlasovala za to, aby se snížil rozsah školní výuky. Ale ještě chci zmínit permanentní visení na telefonech a tabletech. Elektromagnetické ozařování je další fujtajbl, další významný hormonální buldozer drtítko, pro dívku.

MÁTE NĚJAKÝ KONKRÉTNÍ PŘÍKLAD PO RUCE?

Včera jsem měla pacientku, jejíž příběh se podobá většině příhod mých pacientek. Ve čtrnácti letech jí byla nasazena hormonální antikoncepce na nepravidelný cyklus. Párkrát nepravidelně zamenstruovala a bylo to vyhodnoceno jako nepravidelný cyklus, na což vyfasovala hormonální antikoncepci jako panna. Ve dvaatřiceti letech sebrala odvahu vysadit antikoncepci. A od té doby řeší neplodnost. To je situace, jako by někdo ve chvíli, kdy má barák rozpadlý na hromádky suti, přišel za zedníkem, jestli by to nešlo nějak rychle spravit.

NEDÁVNO JSEM HOVOŘILA S JEDNOU Z PACIENTEK S KARCINOMEM PRSU. DO ŠESTNÁCTI LET NEMENSTRUOVALA, TAK CYKLUS NASTARTOVAL LÉKAŘ HORMONÁLNÍ LÉČBOU. DNES MAJÍ PODEZŘENÍ, ŽE PRÁVĚ TENHLE KROK MOHL ROZBĚHNOUT ONO RAKOVINNÉ BUJENÍ.

Už by konečně mělo zaznít, že v České republice je extrémní nárůst karcinomu prsu. V současné době tu onemocní sedm tisíc žen ročně. V roce 1990 to byly nějaké tři a půl tisíce. A pořád se opakuje, že se přesně neví, co karcinom prsu způsobuje. Ono to ale tak ve vzduchoprázdnu nevisí. Jedinou zemí, která prodělala takto extrémní růst, a podařilo se jí to zase sklepnout o patnáct procent nazpátek, jsou USA. Od roku 2012 do roku 2014 tam opravdu zaznamenali patnáctiprocentní pokles ve výskytu rakoviny prsu, a to je do toho zahrnuta i mouřeníní rasa, která je rakovinou prsu ještě více zatížena. Jediné, co se tam změnilo, bylo, že byla zakázána hormonální substituce v klimakteriu, která je tu povolená. Nic jiného se v USA nezměnilo, hambáče se konzumují vesele dál, obezita je tam snad ještě horší a jejich firmy se chovají ke svým zaměstnancům i spotřebitelům dál stejně bezohledně. Jediné, co odlišuje USA od Evropy, je právě zákaz hormonální substituce pro ženy kolem přechodu. Světová zdravotnická organizace vydala v roce 2011 prohlášení, že se nemá předepisovat hormonální substituce v klimakteriu a že mají být lékaři mnohem, mnohem víc obezřetnější. A teď se tam diskutuje o tom, že se tam zakáže i hormonální antikoncepce, protože oba typy preparátů obsahují syntetický estrogen, ethinylestradiol, který byl zařazen mezi prokázané humánní karcinogeny.

UVAŽUJE SE U NÁS TAKÉ O ZLEPŠUJÍCÍM ZÁKAZU?

Musíme se smířit s tím, že jsme denně vystaveni karcinogenním a hormonálně toxickým odpadům (látkám) a že stát a kontrolní orgány jsou v jednání s korporacemi natolik bezzubé, bezmocné, že si to člověk musí vyhodnotit sám. Dnes se ví, že jedním z hormonálních disruptorů je hormonální antikoncepce, a to nejen pro ty, kteří ji užívají, ale i pro všechny ostatní, kteří pijí kontaminovanou pitnou vodu. Nikdy nebyly zakázány cigarety, přitom se jejich karcinogenní účinek už dávno vědecky prokázal. Je to prostě na nás, abychom si svobodně rozhodli, co budeme a nebudeme podstupovat vědomě a jaké návyky si dopřejeme. Já teprve nedávno slavnostně vyhodila teflonové pánve, přitom nejméně pět let je jasné, že teflon je karcinogenní a hliníkové lžíce bych ještě někde našla.

MĚNÍ SE TEDY ASPOŇ POSTOJ ŽEN VŮČI HORMONÁLNÍ ANTIKONCEPCI?

Poprvé jsem zaznamenala pokles uživatelek hormonální antikoncepce v roce 2013. Dříve jsem často slýchávala od svých klientek, že když řekly svému partnerovi, že vysazují antikoncepci, tak se s nimi rozešel. V současné době mám dojem, že se trend obrací. Že se mnohem více kluků a mužů dívá na kriticky na ženy, které hormonální antikoncepci užívají. Že to vnímají téměř stejně kriticky, jako kdyby třeba kouřily. Slyšela jsem dokonce vyslovit jednoho muže, že „ty slepice to zobou“. My také vůbec nevíme, kolik nám v Česku chodí mužů, jejichž spermiogram je pod hranicí normálu. Vůbec tyto suché statistické údaje neznáme, kolika mužům bylo oznámeno, že jejich ejakulát je nepoužitelný. Možná jsou tu zástupy mužů, kteří jsou hodně naštvaní.

NENÍ TO TAKÉ TŘEBA TÍM, ŽE JE MEZI LIDMI MÉNĚ DŮVĚRNÉ INTIMITY A SEXU?

Mladí lidé jsou podstatně zdrženlivější. Je tam jistá biologická a psychologická retardace, což znamená, že v dnešní generaci dvacetiletých mužů, kteří se mohli před dvaceti lety v tomto věku stát otci, jich je v současné skutečnosti většina více opožděným dítětem než mužem, a často ještě ani nemají holku.

ČÍM TO VLASTNĚ MŮŽE BÝT?

Je to tím extrémně nevhodným, prodlouženým systémem vzdělávání a nezdravě vedeným životním stylem, kdy schází testosteronová stimulace, například fyzickou námahou. A úplným rozpadem rámce vhodného pro námluvy.

NÁMLUVY?

Ano, povídám, námluvy byly nejdůležitější životní fází, kterou bylo třeba zvládnout. Bylo třeba dítě pokud možno zdravé dovést do dospělosti a pak bylo právě důležité období námluv, kdy si musel člověk vybrat odpovídajícího partnera. Teprve porozením další generace byla investice do výchovy úspěšná. Téma povolání tak důležité nebylo, to se většinou dědilo, syn ševce byl švec junior, syn továrníka opět továrník. Pak už se jen existovalo, pracovalo a staralo se o děti. Výběr partnera byl nejdůležitější moment také proto, že se právě tam dala udělat fatální errorka. Uspět v námluvách znamenalo uspět i ve zbytku života. A společnost tomu hodně pomáhala, aby se to dařilo výtečně zvládat. Plesová sezona, na vesnicích tancovačky, korza… Rodiče do toho aktivně vstupovaly, často dělaly předvolbu vhodných uchazečů a byly i takové profese, které to zprostředkovávaly, viz kupříkladu Kecal z Prodané nevěsty. Dnes to rodiče vůbec nezajímá a naopak jsou hrdí na to, jak do výběru dětem vůbec nebudou zasahovat. Takže dívky často procházejí deprimujícími životními karamboly. A když se zeptám, co na to řekl tatínek, tak prý se neozval. Dříve se otcové cítili za dcery odpovědní, hráli v jejich životech roli ochránců, dohlížitelů, včetně výběru manžela. A když se nedostávalo otce, jeho roli převzali starší bratři. Dnes holky zůstaly samy v prostředí, kde se načítají reprodukční strategie z televizních novel a z filmů, v nichž je nános samých tupých nesmyslů. Kluci ale zůstali vězet ve stejné síti, protože světy kluků a holek se doplňují navzájem. A teď se pokoušejí neobratně se potkat, většinou si vyrobí nějaké emocionální zranění, ze kterého se půl roku dávají zase dohromady. Nemá to usnadněné ani jedna ze stran.

KDE BY SE MOHLI TEDY SEZNAMOVAT?

Když se mně zapalovala lýtka, nutilo mě to courat se po přírodě. Většinou za sportovními aktivitami, protože za socialismu se společenský život proměnil ve sportovní. Já se seznamovala na bazénu, na bruslení, v létě u vody, na veslování. Pocházím z Roudnice nad Labem, tam to takhle fungovalo. Holky, které nesportovaly, s nikým nechodily. My, co jsme něco dělaly, jsme s tím problém neměly. Ale i sport je dnes individuálnější věc, holky se sejdou v tělocvičně, kde cvičí pilates. Vytratilo se komunitní sportovní cítění. Takže pokud se dnes neseznámí lidé ve škole, tak mají zaděláno na problém.

TOHLE ALE DÍVKY MOHOU ZMĚNIT.

Často ke mně přijde svobodná klientka a hned ve dveřích prohlásí: „Je mi pětatřicet a jsem v pohodě.“ Ještě slyším, že se vlastně ani vdávat nechtěla a na dítě nepomýšlela, ale když odkryjeme společně pár slupek, zjistíme, že už od třiadvaceti si přála dítě. Jen se její vztah nedostal do stádia, kdy by to bylo víc aktuální. Jde o neschopnost svést muže do té míry, že si mě vezme a udělá mi dítě, a z toho plyne reprodukční prokrastinace, která se může stát fatální ve smyslu neplodnosti.

COŽ TAKÉ MŮŽE BÝT ANTIKONCEPCÍ?

Ano, protože sexuální disponibilita je to jediné, co je zkonzumováno. A nastává další vývojová fáze, kdy by měl přijít otec a urgentně říci: „Tak co, jak to tedy bude s tou naší dcerou?“ Ten otec ale nepřijde a mladý muž, když má sexuální disponibilitu, jeho děvče je milé, hodné, hezké, uvaří, uklidí, a ještě zacáluje půlku nájmu, nemá důvod na tom něco měnit. Každá epocha dobíhá dlouho. Prosazování monogamie trvalo tisíc let a pak tisíc let fungovalo jakž takž. A teď ještě pořád dobíhá představa, že se muž ožení, protože chce mít tu kterou ženu. Ale muž chtěl ženu, protože chtěl mít zajištěn sex. Žen, které byly ochotné žít na psí knížku, bylo jako šafránu. Takže to nebyla touha po té ženě, ale především touha po pravidelném intimním životě. Problém je, že muž je vybaven pudem zbavovat se semene a žena mateřským pudem, tedy přijímáním semene. Tohle když se potkalo v instituci manželství, tak to ušlo. Dnes se to potkává i bez manželství, tak není důvod, proč to cpát do toho manželství. Ono to má jakousi logiku. Manželství je pro muže drahý špás, když vydělává víc, je to prostě nevýhodné se ženit.

TO NENÍ PRO ŽENY ZROVNA VIDINA DOBRÉ PERSPEKTIVY.

Sledovala jsem spoustu žen, které odevzdaly své nejplodnější roky nějakému muži, který je zkonzumoval, a když bylo po mládí, odešel a našel si mladou. Svoji energii odevzdaly zaměstnavateli, který ji z nich vyždímal za tu nejsměšnější výplatu. Zaměstnavatelé totiž milují mladé lidi, protože jim mohou tvrdit, že jsou na začátku kariéry, takže jim nastaví takhle nízké platy. A ve chvíli, kdy se žena probere z narkózy zvané seberealizace, tak je jí pětatřicet, je udřená, s rozhozeným menstruačním cyklem, sama a často bez úspor, protože platila polovinu nákladů na život. Tahle životní strategie, kterou žije největší část ženské populace, je pro ženy extrémně nevýhodná. Znovu se vrátím k tomu, kdo měl říci a dost už. Měl to být razantnější otec. Jedna má pacientka, která pocházela ze sedlácké rodiny, mi vyprávěla, že její otec se divil jejímu partnerovi: „A to budete tu krávu jenom dojit, nebo si ji koupíte celou?“

NABÍZÍ TEDY TAHLE ŠÍLENÁ DOBA NĚCO I ŽENÁM?

Mají větší pocit užitečnosti. Dostáváme se ke strašně důležitému tématu, které lze popsat jako morální kocovinu z práce. Narostl totiž podíl abstraktní práce, která nemá žádný faktický dopad, žádnou užitečnost. Jde o otázky, které si začínáme pokládat někdy v patnácti letech – tedy proč jsem na světě, jaký mám plnit úkol, k čemu je, že vstanu ráno z postele, proč má smysl žít. A k tomu, aby člověk nahodil životní motory a o cokoliv se snažil, si to musí aspoň zhruba zodpovědět. Konkrétní práce to mají jednoduché, švec, zedník nebo číšník, který mi přinese kávu. Když učitelka nepřijde do školy, tak se děti nic nenaučí. Ale miliony lidí míří do práce, aniž by aspoň tušili to, k čemu je jejich práce dobrá. Ženy z biologické podstaty, tedy že umí porodit dítě, si udržují pocit prospěšnosti, užitečnosti pro společnost. Jakoukoli práci si umí obhájit tím, že tam jdou jen kvůli výdělku, ale důležitější pro ně je porodit zdravé děti a starat se o rodinu.

JAK JSOU NA TOM MUŽI?

Muži to snášejí mnohem hůř. Musí nejdříve najít smysl svého počínání a také vědí, že když nebudou mít svoji práci vyřešenou, tak si jich žena nebude vážit. A tak hledají práci a zjišťují, že vyvíjejí nějaký program pro nějakou banku a to, že se nakonec program nějak aplikuje, povede jen k nepatrnému zvýšení výnosu pro nějakého neviditelného akcionáře banky. Často se klientů dotazuji, jestli vědí, komu odevzdávají svoji vitální energii. A když to ráno vstanete, je dobré znát, komu tu energii odevzdáte, zda je toho vůbec hoden.

ANO, TÍM SE DOST LIDÍ KOLEM MĚ ZABÝVÁ.

A udělejte si soukromý test, jestli to více vyhovuje ženám, nebo mužům. Uvidíte, že ženy řeknou, že nejdůležitější je dobře vychovávat dítě. Když muž večer v hospodě utrousí, pro koho dělá, tak se tam určitě objeví jeden, který se ho zeptá: „A to Ti to nevadí?“ A on prohlásí: „A co mám jako podle Tebe dělat?“ A najednou je na straně rezignovaných. A pro takové muže není snadné rozjet životní motor a zakládat rodinu. Proto se také ženám jeví jako ňoumové k ničemu dobrému, zvláštně nepoužitelní, skleslí.

VY MÁTE ZA SEBOU TAKÉ ZAJÍMAVÝ VÝVOJ KARIÉRY, KTERÝ OVLIVNILO, KDYŽ JSTE ZAČALA OTEVŘENĚ HOVOŘIT O ŠKODLIVOSTI HORMONÁLNÍ ANTIKONCEPCE.

Po škole jsem pracovala na gynekologii, odkud mě přeřadili na internu a zase odtud jsem byla v rámci trestu převelena na LDN. Byla jsem tam úplně sama s těmi hodně nemocnými případy u lidí. Najednou jsem musela přistupovat k práci mnohem víc kontemplativně než odborně. Dívala jsem se na lidi, jak chátrají, než zemřou. Každý z nich měl na poličce srovnané léky, třeba i patnáct léků. Já je přepisovala ze zpráv do zpráv, až mi docvaklo, že to není kvůli těm lidem, ale pro pojišťovny, které to vykazovaly farmaceutickým firmám. Stalo se mi, že jsem nějaké paní, které se v hantýrce říká placatá, tedy nepohyblivá a nevnímající, zredukovala počet léků z deseti na pět. Druhý den jsem přišla do práce a ta paní seděla na posteli a mluvila k věci. Nebo jsem zjistila, že pacientka, která měla v kartě napsáno, že trpí jistou demencí, přestala vypadat, že se projevuje dementně, jen když jsme jí nechali opravit vadné naslouchadlo. Člověku, který byl rachitický a vypadal, že zemře, jsme sehnali chrup – a on najednou nakynul na objemu. Jiné paní jsem koupila lampičku. Milovala tuze vzdělávací literaturu, ale na lampičku v LDN nebyla položka.

CO JSTE UDĚLALA?

Začala jsem pochybovat o farmakoterapii a začala si všímat, že určití lidé mají podobné chorobopisy. To třídění lidí mě odvedlo k homeopatické škole. Lidé sami sobě předurčují, s jakým soupisem chorob budou umírat. A to mě přivedlo k psychosomatice, kterou se dnes zabývám. V Německu na běžné poliklinice je vždy jedna z klinik psychosomatická, kam přicházejí pacienti z jiných klinik. Snižuje se pravděpodobnost recidivy a zkracuje se znatelně doba léčení.

PSYCHOSOMATIKA JDE PROTI ZÁJMŮM FARMACEUTICKÝCH FIREM, O JEJICHŽ VLIVU UŽ SE DNES TAKÉ MLUVÍ NAPLNO. JE TO TAK?

Farmaceutický průmysl je nejúspěšnější odvětví hned po obchodu se zbraněmi, drogami a bílým masem. Je to naprosto skvělé pro většinové akcionáře. Stabilní jedenáctiprocentní růst v obratech každý rok a monopolizace, kterou vůbec není možné oslabit. I ve Švýcarsku, kde bylo před padesáti lety na tři sta menších firmiček, zbyla jediná. Celosvětově je pět lídrů: Astra–Zeneca, Novartis AG, Pfizer, GlaxoSmithKline a Bayern. V současné době má vždycky pravdu ten, kdo má peníze, a ten také rozhoduje, jak se věci budou provádět. Kdysi existoval lékař, který spolupracoval s lékárníkem, jenž měl k ruce nějakou spolehlivou bylinkářku. Ona šla obstarat byliny a houby, lékárník to zpracoval v léky a masti a předal doktorovi. Doktor byl ten, kdo říkal lékárníkovi, co si přeje. Dnes se hierarchie úplně otočila. To ovlivnilo, kdo koho poslouchá. Také to ale ovlivnilo i tok informací.

JAK SE BUDE LÉČIT, TEDY ŘÍKAJÍ FARMACEUTICKÉ FIRMY?

V 80. letech vznikla užitečná snaha vytvořit standardy, aby lékař v Berouně neléčil odlišně než lékař v Roudnici, a stála na dostupných informacích. Knowledge is the king. Ty informace měla poskytnout věda, tehdy vznikl pojem medicína založená na důkazech. Až sem s tím nelze než souhlasit. Ale problém nastal se sběrem a poskytováním důkazů. Vytváření studií na konci minulého století neměl kdo zaplatit. Stát na to neměl kde vzít a nemá ani dnes, univerzity také ne, takže jediný, kdo disponoval penězi, byly farmaceutické výrobní komplexy. Většina klinických studií je tedy financována a bohužel i organizována farmaceutickými firmami. A tady se dostáváme k meritu věci.

V ČEM JE NEJVĚTŠÍ ÚSKALÍ?

Každý, kdo se zabývá biostatistikou, ví, že vyrobí jakoukoli statistiku na objednávku. To je něco tak neuchopitelného a manipulativního, že je naivní si myslet, že o něco takového se lze jistěji opírat. Když se třeba objevila studie nějakého snaživého doktora někde na univerzitě, že hormonální antikoncepce zvyšuje riziko rakoviny prsu, hned začala vznikat objemná studie, která to vyvrátila. Stejně tak v případě kardiovaskulárních chorob. Když byl v USA právě objeven lék Statin a bylo třeba ho prodat, a přitom se vědělo, že laboratorně dokázal snížit cholesterol v krvi, tak vznikla celá kampaň a mnoho studií a celý vědní obor na téma cholesterol. Dnes už můžeme zpětně říci, že ač celá populace v USA bere statiny, je si též vědoma, že výskyt kardiovaskulárních chorob se nijak nesnížil, ale naopak narostl. Což znamená, že když snížíme cholesterol v krvinkách, nezruší se tím efekt aterogenity. Václav Havel na slavném Fóru 2000 prohlašoval, že končí věk víry v objektivní poznání. To probíhá zároveň i v medicíně. Končí nadějné období, kdy jsme doufali, že nás věda může zachránit z nejhoršího. Že budeme zdravější díky vědě. Místo toho jsme naopak ještě víc nemocnější, výskyt chorob nás častěji sužuje a naše terapeutické nástroje vůbec nevedou k uzdravování společnosti.

JAK Z TOHOTO PODRAZU VYCOUVAT PRYČ, DRAZÍ SPOLUBLIŽNÍ? ASPOŇ KDYBY POZDRAV S HUMOREM TAK NAPOVĚDĚL MNOHEM VÍC:

„TO NEVADÍ“ – pravila Matka Tereza svým inteligentním následovníkům

Člověk je nerozumný, nelogický a egocentrický.

TO NEVADÍ, MILUJ HO.

Pokud konáš dobro, přičítají to Tvému egu.

TO NEVADÍ, KONEJ DOBRO.

Jestliže uskutečníš své cíle, objevíš, že máš falešné přátele a pravé nepřátele.

TO NEVADÍ, USKUTEČŇUJ SVÉ CÍLE.

Dobro, které dnes vykonáš, je zítra zapomenuto.

TO NEVADÍ, KONEJ DOBRO.

Čestnost a upřímnost Tě vždycky bude činit dost zranitelným.

TO NEVADÍ, BUĎ PŘÍMÝ A ČESTNÝ.

To, co jsi budoval celý rok, je zničeno během jediné nepatrné chvíle.

TO NEVADÍ, BUDUJ ZAS.

Někdy pomůžeš lidem a oni to odmítají.

TO NEVADÍ, POMÁHEJ JIM.

Dáš světu to nejlepší ze sebe a odměnou je Ti nechutný kopanec.

TO NEVADÍ, DÁVEJ TO NEJLEPŠÍ, CO V TOBĚ JE.

♥

☻