Miroslav Langer (Občasný) - 23.6.2003 > Zefram> Ehm, zeframe, zeframe... Velmi překrucuješ, co říkám, a když Tě upozorním na to, že používáš nesmyslnou definici, tak just řekneš, že je to fuk...
Vědecký diskurs má určité zásady. Mimo jiné potřebu dobře definovat. Pokud někdo definuje gravitační sílu jako "to, co nás táhne k Zemi", pravděpodobně nebude schopen udělat přijímačky na mat-fyz. Pokud jsi takovým zastáncem vědy, překvapuje mne, že tu svou definici (ať už je Tvá, nebo převzatá - to na její nepřesnosti nic nebere) používáš - je totiž naprosto k ničemu. Za prvé - vysvětli, co chápeš pod slovem "cokoli", a podívej se, co znamená slovo "fungovat". Za druhé - podle toho zjistíš, že funguje všechno počínaje polštářem (dobře funguje, protože se na něm spí) přes mikroskop (dobře funguje, protože jím vědec vidí buňky) až po vykládací karty (fungují, protože podle nich cikánka dokáže předpovídat budoucnost). Chceš tím říct, že polštář a vykládací karty jsou věda? Další výklad snad netřeba. Je to stejně jako příklad s váhou kamene: To Ty jsi napsal "věda je COKOLI, CO FUNGUJE"...
Ideální definici vědy po ruce nemám, ale ta následující je z SSJČ (jediná encyklopedie, kterou mám po ruce): "Věda je poznávací lidská činnost vytvářející na základě pozorování, experimentování a studia soustavu verifikovatelných, (exaktně) formulovaných znalostí o povaze a zákonitostech jednotlivých oblastí skutečnosti." Lepší definici najdeš určitě ve skriptech o teorii vědy.
Můj pohled na vědu je zcela jiný, než naznačuješ. Vědecké metody dobře znám na vlastní kůži a mám s nimi dobré zkušenosti... Rozhodně nemyslím, že je "metodou vědy ovládat". Nic takového jsem nikdy neřekl. To ale nevylučuje, že je věda uzavřená - to nemá nic do činění s její metodou.
Když kritizuji vědu - a nekritizuji přitom její výsledky - nemusím kritizovat ani vědeckou metodu. To je snad také jasné, ale pro jistotu: Pokud vědec bude tvrdit, že kromě Země nic neexistuje, žádné Slunce, hvězdy, jiné planety, může bez problémů vědeckou metodou zkoumat většinu jevů na Zemi. Některé budou těžko vysvětlitelné, ale většiny se to nedotkne. Znamená to ale, že ta jeho věda bude - při použití všech správných vědeckých metod - uzavřená a kritiky hodná. Vědci nejsou stroje, některé myšlenky zkrátka nejsou schopni přijmout či kriticky a nezaujatě posoudit a pak je celá vědecká metoda nanic. Mluvím zkrátka o vědeckých TABU.
Otevřeností myslím právě odvahu připustit možnost platnosti závěrů některých nevědeckých teorií a jejich zodpovědné a nepředpojaté otestování. Tedy nikoli jejich nekritické přijetí. Vědecké zkoumání (např.) paranormálních jevů se všeobecně považuje za mrhání vědeckými kapacitami. Ale je to správně ?
Čínskou medicínu ve skutečnosti dobře neznám (nevím přesně, co všechno se tím míní), ale existuje mnoho podobných jevů, jejichž existence není dosud dostatečně vyloučena (ani potvrzena) a podstata není vysvětlena (napadají mě: telepatie, lidská aura, snad i woodoo, homeopatie nebo proutkařství). Pro vědu jsou Dobře si pamatuji, že do takové "podezřelé" sféry kdysi patřila i akupunktura, ta už snad není "pavědou" - je myslím spíš "ne-vědou", protože ji věda sice už uznala, ale ještě dostatečně neuchopila. Ale proč jsou telepatie, aura a spol. v oblasti vědeckého tabu?
Zdá se, že (navzdory Tvé definici, která je - asi - spíš neobratně vyslovenou myšlenkou, tak neobratně, že mě to v diskusi o vědě zkrátka "vykolejilo") vcelku chápeme, že věda a ne-věda se liší v tom, zda a jakým způsobem ověřuje svoje výsledky. Navíc asi oba chápeme, že nikoho nelze nutit, aby se při všem svém životním rozhodování a poznávání řídil jen kriticky-racionalistickou ("vědeckou") metodou - někdo si zkrátka koupí ten a ten jogurt ne proto, že je zdravější, ale že mu víc chutná nebo je prostě jen zrovna první po ruce. Také v tvorbě nikomu nemůžeme vnucovat racionalistickou metodu (spisovatele nutit do historicko-vědeckých pojednání, malíře květinových zátiší do herbářových listů). Zkrátka se nezbavíme množství nevědeckých aktivit, uměním počínaje a léčitelstvím konče.
Dovol mi ještě jeden dovětek. Možná je situace úplně jiná, možná je veškerá ne-věda a pa-věda (či jejich většina) vědou skutečně vyvrácena. Možná je správné, že se před nimi věda izolovala, že už absorbovala všechny náhodné výsledky těchto ne-vědeckých oborů a nyní se jimi již nemůže nechat zaplevelit. I kdyby to tak bylo (a to sotva, proč by v poznávání měly ustrnout tyto obory, když věda postupuje dál?), navenek to tak rozhodně nevypadá - a to je právě ta chyba. Zatímco věda propaguje své výsledky ve své vlastní oblasti (což je správné), není schopna propagovat své výsledky v oblasti "potírání nevědy" (což správné není). Snad je to objektivní nemožnost srozumitelně, a přitom vědecky vyvrátit nevědecké, a proto řádově srozumitelnější nesmysly. Výsledky českého skeptického hnutí jsou ale prezentované tak žalostně, že je jediným jejím výstupem tradiční vyhlášení Bludných kamenů.
Navíc se skeptické hnutí často zaměřuje na to, že tvrdí: Protože něco má evidentně špatné východisko, je závěr také chybný. (Můžeš se sám podívat na www.sysifos.cz, příklady najdeš.) To je ale právě ta uzavřenost před závěry a pověra, že z ne-vědy nemůže nic dobrého vzejít. Mnoho teoretických konceptů bylo původně špatně odvozeno, ale ve skutečnosti platily...
P.S. Když už jsem se dostal k Sysifovi. Jsou tam dva zajímavé články o waldorfském školství. Sám mám k němu množství výhrad a vcelku souhlasím s námitkami, jak jsou podané na Sysifovi. Jde mi o formu. Například text Jiřího Heřta v mnoha případech ukazuje, jak moc je současná věda uzavřena jakýmkoli podnětům - nikoli tak, aby je odmítala v extrémech a přijímala v dobrých stránkách, ale aby tvrdila, že věda a současné status quo je nejlepší a vyvážený a neutrální (i když ve skutečnosti je zaměřen převážně na vědu). Právě proto jsem se zamýšlel nad motivací Feyerabenda - pokud bych měl potřebu reagovat na Heřtův článek, dost možná bych byl podobně útočný jako on...
