|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Když proti sobě usedli, dlouze si vyměnili pohled, usmáli se, popřáli dobrou chuť a poté následovala další část rituálu. Mlčky vychutnávali každé sousto. Krajíce podepírali oběma rukama v určitých bodech, krajíce se sunuly tiše, čekajíce na finále. Z polovin se stávaly čtvrtiny, čtvrtiny čtvrtin, pravá ruka tiše klesla na stůl a její družka doprovodila poslední sousto k ústům. Následovalo krátké ticho, které obohatil doušek čaje či usrknutí kávy. Poté se manželé zvedli, krátce si ve vedlejším pokoji odpočinuli a již je čekala práce na chalupě a hospodářství.
Mezitím vyrůstala vnoučata, jejich rodiče přestáli nejednu krizi, ale rodiny rodiny držely stále v jednom celku jako nerozbitý šálek, jak poznamenal jeden z členů.
Až jednou. Po tradičním rituálu a odpočinku šli manželé krmit králíky. Muž se vrátil do kuchyně pro cigarety. Když delší dobu nešel, vrátila se do kuchyně. Zastihla jej s hlavou položenou na stole. Pohladila jej a náhle se jeho tělo bezvládně sesunulo na podlahu. Vytřeštěné oči se znovu a znovu přesvědčovaly, že muž nežije. Zavolala sousedy, ti rychle někam telefonovali a ona v sobě v těchto chvílích odkrývala další a další vrstvy vzpomínek. Chůzi střídalo nehybné spočinutí u stolu. Filmový pás byl krutý, rozdíral duši do krve, útočil nemilosrdně, začala vrávorat a kdyby ji sousedé nezachytili, upadla by. Po pohřbu se celá rodina sešla v kuchyni a poté se všichni šetrně omluvili.
Zůstala sama.
Chvíli těkala pohledem sem tam, náhle vyndala ze spíže sádlo, cibuli, dlouze se zadívala na chléb a připravila dva šálky. Když byla hotova, vše připravila na dva talíře, do dvou šálků.
Poté usedla, ničeho se nedotýkala a začala k sobě zvát Minulost...
|
|
|
