|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Daktylky knih se do mě otiskly
zločin to jakýs´ spáchaly ony
na prsa silně mě sobě přitiskly
předaly vše co páchne i voní.
Některé snahu maj´ předat svou slávu
prsa svá pyšně na odiv dávaj´
obálky vrhaj´ do očí davů
jich stránky pro duše otevíraj´.
Přítelce stránka jedna šeptne
velké mám já opět ach štěstí
opět jsem byla otevřena
zas´ mě on u lampy ach bude čísti.
Již si mě napjat otevírá
na ni mysle blíží se k řádku
prodchnuty září oči verši
ona on žasnou v tichém to zmatku.
Klap uzavřena já náhle k spánku
z dálky slyším to jeho hlas tichý
zítra přečtu verše tyto lásce
verši vejdeš tich a beze vší pýchy.
|
|
|
