Teď, kdy se on a já potkáme, po všech těch letech,

Řeknu děvce ve mně, jen nezačni vrčet.   

On už není narušitel,

Jen starý známý, který smeká klobouk.

Můj hlas říká: „Ráda tě vidím,"

Jako děvka bych nejraději začala hystericky štěkat.

On už teď není nepřítel,

Kde jsou tvé způsoby, říkám si, když se ho ptám,

„Jak se vede dětem? Ty už musejí být velké!"   

Po jeho milé odpovědi, pohled jako za starých časů,   

Děvka mění tón; začne kňourat.   

Chce se k němu tulit, chce se podbízet.

Brzdi, děvče! Drž se v uctivé vzdálenosti

Nebo ti ukážu, zač je toho loket.

„To je skvělé, mám se dobře," odpovídám.

Slintám a lísám se.

Konec konců, to já jsem její šéfová. A ona je v zásadě loajální.   

To je právě to, že ona si pamatuje, jak cupitala   

Každý večer, kdy uslyšela jeho kroky;

Jak ležela u jeho nohou a zbožně k němu vzhlížela   

I když byl zabraný do svých lejster;

Nebo, znuděný její oddaností  ji vypoklonkoval do kuchyně   

Do té doby, než byl připravený na hrátky.

Ale ty malé ledabylé laskavosti

Když měl dobrý den, nebo měl v sobě pár skleniček,

Jsou to, na co vzpomíná nejvíc a zdají se důležitější

Než občasné krutosti, než konečné odmítnutí.

„Je fajn vědět, že se máš dobře," říkám.

Nemohl by si  tě býval vzít;

Byla jsi příliš otevřená, příliš neobratná,

Ne jako vzorně upravení mazlíčci jeho nových přítelkyň.   

„Pozdravuj ode mě svou ženu," říkám. Mlčíš

Když si tě vleču za límec pryč,

A říkám: „Sbohem! Sbohem! Ráda jsem tě zase viděla."

 ***

 Bitch

 Carolyn Kizer

      Now, when he and I meet, after all these years,

     I  say to the bitch inside me, don’t start growling.   

     He isn’t a trespasser anymore,

     Just an old acquaintance tipping his hat.

    My voice says, “Nice to see you,”

    As the bitch starts to bark hysterically.

    He isn’t an enemy now,

    Where are your manners, I say, as I say,

    “How are the children? They must be growing up.”   

    At a kind word from him, a look like the old days,   

    The bitch changes her tone; she begins to whimper.   

    She wants to snuggle up to him, to cringe.

    Down, girl! Keep your distance

    Or I’ll give you a taste of the choke-chain.

   “Fine, I’m just fine,” I tell him.

    She slobbers and grovels.

    After all, I am her mistress. She is basically loyal.   

 It’s just that she remembers how she came running   

     Each evening, when she heard his step;

    How she lay at his feet and looked up adoringly   

    Though he was absorbed in his paper;

    Or, bored with her devotion, ordered her to the kitchen   

    Until he was ready to play.

    But the small careless kindnesses

    When he’d had a good day, or a couple of drinks,

    Come back to her now, seem more important

    Than the casual cruelties, the ultimate dismissal.

   “It’s nice to know you are doing so well,” I say.

    He couldn’t have taken you with him;

    You were too demonstrative, too clumsy,

    Not like the well-groomed pets of his new friends.   

    “Give my regards to your wife,” I say. You gag

    As I drag you off by the scruff,

    Saying, “Goodbye! Goodbye! Nice to have seen you again.”