Óda na jedno slovo

Zubaté jsou horské štíty

nůž i tlama žraločí

zub za zub, to dávno platí

dravec jimi útočí

Bez zubů je pila ničím

hřeben, soudím, jak by smet

s prvním zubem dítě křičí

v hrnečku je skrývá kmet

Špatná práce holičova

kdo se zubí, šťastný je

hněvný ten, kdo zuby skřípá

kdo je zatne – vyhraje

Zub po zubu otáčí se

v stroji hodin soukolí

neunikneš zubu času

až tě na kost vybělí

(Ach jo, tak by mi tam rytmicky sedělo na konci „oholí“, ale k významu výstižnějšího „ohlodá“ to má snad blíž)