Ticho. Jen svist ledově studeného větru, který se mi opíral do tváří. Vpředu  spřežení se něco děje. Zastavuji. Další pes padl vyčerpáním ´jak mu mám pomoct´, jeho oči žadoní ´prosíííím´. Vytahuji lovecký nůž, přivírám oči. Krátkým rychlým řezem ho osvobozuji ´to jediné ti můžu dát-svobodu´. Ruku mi zalévá jeho krev ´teplá krev´, druhou rukou mu čechrám huńatou hlavu ´promiń´. Jeho oči hasnou a matnějí, z nebe padají studené vločky.

            Začíná se smrákat, chuchvalce mlhy vytvářejí strašidelné obrazce. Je čas připravit se na noc, každý ví kdo se tu potuluje večer. Někdo říká, že je krásná, její tělo prý vábí a pak z tebe vysaje krev. Pověry. Jiní ji zase popisují jako obludu, která ti vyrve srdce a játra. Báchorky.

                                                            ***

            Probudil mě zuřivý štěkot psů. Rozklepal jsem se ´zabije mě´, jen čistá hrůza nic jiného, dalo se na ní sáhnout. Štěkot přešel do ustrašeného vytí. A najednou konec, sněhová vločka se usadila na mé ruce a pomalu zmizela. Chybí pár hodin do rozednění a já se krčím zabalený u saní, přeji si jen, aby už slunce ukázalo svůj zářívý oblouk na okraji ledové pláně ´jak já miluji světlo´.

            Už jsem na cestě pěkných pár hodin.V dálce před sebou vidím malý nepatrný bod. V té bílé pustině působí bizarně, nepatří tam. Rychle se blížím. Převrácené saně, osm ztuhlých psích těl a krvavé stopy směřující do pustiny. Slyším dívčí vzlyk ´to není možné, ta zima´. Rychle prohledávám převracené saně.

                                                            ***

            Je hezká, i když trošku ušmudlaná. Nad levým spánkem se jí táhne temně rudý škrábanec. Malé skoro neznatelné rtíky  ´ ach ty oči, ledově modré oči´.

“Jakpak se jmenuješ? “

 Dívá se mi přímo do očí,je smutná.

vzlyk 

„Odkud jsi? “

Uhýbá pohledem.

Vzlyk, vzlyk

Pokládám svou ruku na její ´bože jak je ledová´ a pomáhám jí usednout na mé saně. Pokračuji v cestě, je mi líp, jako by mě hřála svou přítomností.

Ubíhá den za dnem a ještě nepromluvila. Při každé příležitosti se s ní snažím navázat reč, vždy jen neznatelně pohne rtíky, včera se na mě trošičku usmála. ´připomíná mi sněhovou vločku-pomalu roztává´

                                                            ***

            Odhaduji tak ještě tři dny cesty a budu u cíle. Dnes o polední zastávce se dotkla mé ruky a usmála se ´stále je tak ledová´. Pohladil jsem jí po vlasech. Ucukla, jako bych jí způsobil bolest

„Neboj, já ti nechci ublížit“

Přikývla. Ukázala na ledovou pláň před námi a nasedla na sáně  ´tak tajemná´.

            Opět začal padat sníh a my jsme nuceni zastavit. Obstaral jsem psy a pokusil se vyhloubit aspoń mělkou jamku, která by nás chránila před nejhorším větrem.

            Probudila mě. Její prstíky jemně vnikaly  pod mou halenu. Cítil jsem její přerývavý dech na své tváři. Přitiskla se ke mě a trošku kousla do krku ´pořád tak chladná a přitom hřejivá´. Opětoval jsem její polibek  a ucítil slabou slanou příchuť krve.

 Chtěl jsem jí . Věděla to. Chěla to taky.

                                                            ***