|
Pláči nad pohádkou našeho světa,
na opuštěné cestě leží uprostřed léta,
kniha všech snů a nadějí.
Chtěl bych se s tebou procházet raději
Po kamenité a divoké krajině,
otevřít naší knížku, tajně
předčítat ti ve spánku
příběhy večerních červánků.
Usínám na polštáři pohádek,
sním o jitru s tebou a bez hádek,
kdy rosou zmáčené stránky
lehce zastudí, otevřou tvé oční branky.
Rozlité písmo našich snů
upíjíme spolu touhy všech dnů.
Kreslíme mapu světa,
kde vprostřed horkého léta,
našli jsme starou knihu
jak lidstvo samo, těžkou, těžší než světa tíhu.
|
|
|
