Myšlenky nemohu oprostit od bolesti,

srdce jak kámen mám a slzy na tváři.

Rokem se protloukl bez větší radosti,

teď přál bych si ať slunce zas zazáří.

Myšlenky nemohu oprostit od vzpomínek,

na Naše štěstí a lásku jež jsme si dávali.

Hořela v srdcích víc jak věčný plamínek,

a slavíci k tomu nám překrásně zpívali.

Myšlenky mé nemohu oprostit od žalu,

nad ztrátou naší lásky a vroucích citů.

Cit a láska se ztratily náhle či pomalu,

jako již mnohokrát podle všech mýtů.