|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Přišel jsem se zeptat souseda, kdy mi pomůže s malováním bytu. Dohodli jsme u kávy termín, otázku financí, popovídali si v přítomnosti jeho manželky.
Najednou se ozvalo zaklepání, soused otevřel dveře a z chodby jsem slyšel, jak vítá jejich známou.
V pokoji jsme byli seznámeni, chystal jsem se zároveň k odchodu, ale kamarád mě zdržel s prosbou, abych dopil svou kávu.
Alena, tak se jejich známá jmenovala, vyndala z kabelky zapalovač, čtyři krabičky cigaret a povídá: ráno jsem si ubalila dvě stě cigaret, dávám je do krabiček od amerik, představuji si, jak kouřím morisky, pelmelky, westky, zavzpomínám si také na české sparty, zvláště ty tvrdé, s vámi jsem se seznámila před chvílí, na zdůraznění této velmi slavnostní chvíle budu kouřit morisky,..., a v pokoji to začalo být jako v továrně, kde se zadřely řemeny strojů, kamarád šel otevřít dveře na balkon. My jsme pokašlávali, dívali se po sobě, Alena seděla, s nábožným výrazem hleděla na své krabičky a zapalovala si další cigaretu.
Pokoj se z továrny záhy proměnil ve skleník, my jsme zbledli, změnili se ve vykuřovaný hmyz, její cigarety byly proměněny ve štafetové kolíky, za chvíli se přidala se svým kašlem k nám, její byl hrubý, drsný, spodní tóny vycházely z uhelných dolů, chemických závodů, smogových měst celého světa...
Kamarád otevřel všechny dveře, které byt obsahoval, já jsem s omluvami vyběhl na chodbu, tam se střetl s jejich sestřenicí a stačil zaregistrovat její výkřik: zase americká návštěva!
|
|
|
