Někdy mám chuť se prostě ,,projet" na malé loďce po moři. V nějaké kánoi nebo něčem takovém. Svítilo by sluníčko, vlny by lehce narážely do boků loďky. Široko daleko by se nikdo nenacházel. Žádní lidé. Už jen být očarována tou atmosférou, stát se součástí tohoto děje, dýchat ten teplý, letní, mořský vzduch. Relaxovat a vnímat jenom tu krásu. Zvuk vln. Poslouchat nárazy vody. Cítit to jemné pohupování té malé loďky. 

Slabý proud s pomocí osvěžujícího vánku mě pomalu odnáší kdo ví kam. Je mi to jedno, ten pocit mě naplňuje štěstím a úžasem.

Nedaleko se začne objevovat ostrov. Písečná, zářivá pláž, vysoké palmy. Sluneční paprsky prozařují vodu, skrz kterou vidím až na písčité dno. Zdobí jej bílý, jemný písek. Z dáli se ozývá vřeštění papoušků. Vlny mě unášejí přesně k tomu ostrovu, který v tom obrovském moři tak vyniká. Působí jako zámek ve městě. Ostrov uprostřed moře. 

Nevyběhnou žádní lidé, nikde nikdo. Jen příroda, horko, průzračná voda, osvěžující vánek a příjemně těžký vzduch. Dokonalý moment.