|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Do temnot se přikrčila
jimi pluje celá svítíc
na povrch se vynořujíc
sílu ztrácí je z ní víla.
Jemně mačká nadhazuje
svoje dlouhé plavé vlasy
šaty mokré uhlazuje
vystupuje tělo krásy.
Prsa z šatů ven se derou
hroty jejich vystaveny
plátno mokré vyhrnuto
ustupuje kráse ženy.
Fauna flóra tleská víle
citu slovcí všude jásot
do kvákání vzdechy květů
sem i tam se ozve praskot.
Vznešené tu tančí city
postava jich jala vílu
oba stojí vznosně jasně
tys´ mně drahý dal ach sílu.
Sílu jsme si oba dali
city svými ukováni
přikrčenost ta za námi
nové světy blíž jsou v dáli.
Kdo jsi že jsem krásou jata
volně dýchám srdce září
tvůj jsem ty má sladká záři
srdce naše láskou ťata.
|
|
|
