TOTální E Magazín


	ISSN 1214-3529 Sobota 16.11. Otmar

Všechny rubriky

		Poezie

>		Poezie

> Klasické verše

> Básnické slovo

> Všehochuť

> Teorie poezie

Následující

Předchozí

Následující

Předchozí

Následující

Předchozí

Bylo
Autor: Daen (Občasný) - publikováno 2.3.2003 (10:55:16), v časopise 29.3.2003

egil (Stálý,Redaktor) - 2.3.2003 > Podle mě je tahle báseň "osudová".. vlaštovky zpravidla symbolizují naději (např. že poleví mrazy a do těla se rozlije teplo - "vlaštovky přiletí dříve").. ale to bylo.. takto to napovídá určitou beznaděj, jíž je nasáklá přítomnost.. "ne - prázdné zahrady bylo" tento verš vidím jako dvoznačný: bylo - neprázdné zahrady (prázdné zahrady - bylo)** ne (negace přítomnosti) - prázdné zahrady..: bylo - ano, něco bylo.. a nyní? nyní prázdnota v zahradách - opadané stromy.. význam obého je ovšem stejný.. opět se jedná o konfrontaci přítomnosti s minulostí.. "u přístavní hráze bylo mi smutno pár vyplašených očí ne - ukotvené lodě" toto čtařverší (pokud ho nahlédnu analogicky k předchozímu textu), vyjadřuje současnou "oslabenost duše" přístavní hráz je místo, odkud něco odplouvá ("a nadráží je když na vás někdo nemyslí"), a odkud se do moře roztratí i neukotvené oči; odplují do nemožnosti uvidět a procítit přítomno (do budoucna? do nikam?).. abych se držel svého předchozího nehlédnutí možné interpretace textu, tak následující dvojverší (které tam má své pevné místo) "Bůh hází si kostkami Racek dnes nepřiletí" neukotvené lodě odplouvají (oči); racek nepřiletí v protisměru.. vlaštovky létaly - minulost (beznaděj současnosti, jíž napomáhá i nostalgické zabarvení verše: "mé vzpomínky na čas kdy létaly vlaštovky" "Racek dnes nepřiletí" - důležité je zde slovo "dnes".. společně s předchozím veršem je toto dvojverší o beznaději.. racek je ovšem i pohled vzhůru; je to transcendence směrem k bohu.. z tohoto úhlu by pak tato část předznamenávala následující verše - strach z deziluze a nevíry.. "Bojím bojím se výšek mám strach že skočím" v závěru text graduje a výpověď se zkonkrétňuje až do formy jakési nenásilné poenty.. výšky jsou pohledem se zakloněnou hlavou, je to nebe s nepředvídatelným a náhodným (nefatalistickým) "osudem" ("Bůh hází si kostkami").. skočit z výšek? zhřešit v deziluzi? zabarvení těchto veršů napovídá strach.. a možná také strach, že místo božského nebe bude ve zlomovém okamžiku k vidění jen prázdno (bez bílého racka), přičemž takto vzniklá deziluze by mohla být fatální.. každopádně báseň je psána velmi obecně a poskytuje prostor.. její jazyk je mnohovýznamový už samotným opakováním slov "ne"; "bylo" dosahuje ejí prostor maximální otevřenosti.. tak takhle nějak jsem si báseň pro sebe rozebral... uf:) je samozřejmě skvělá..		Body: 5

		<reagovat

Reagovat na tuto poznámku u příspěvku

Odpověď se také zašle uživateli egil
Autor má zájem o hlubší kritiku svého příspěvku

<jméno

e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je čtyři + šest ?

Napsat autorovi (Občasný)

Addictive Zone Orbital Defender Game