zády k sobě usínáme

ve snech odděleni jako voda a oheň

plav za mnou, na moji hořící pevninu

křičím každičkým coulem

občas zrychlíš tempo a rozrážíš vlny

až mě krůpěje vody smáčí vlasy

ale záhy osamoceni jako lípa na vršku za návsí

co dávno ztratila všechny listy

vítr mnou cloumá a myšlenky pouštím za hlavu

otočena sobě, otočena životu

jen zrcadlo mi ukazuje svou tvář

můj jediný společník, ten němý odraz