Rána bývají chladná díky vyjasnění

          proč napovídáš plachým laním

          co je dobré a co zlé 

          pro koho a po kom

          ti znenadání přicházívá smutno

          všechny své cesty pozhasínáváš

          vracíš rozpaky rannímu chladu

          zmáčené šaty nočnímu dešti

          listy stromům a stromy lesu

          mraky nebi a lidem tváře

          jenom barvy malíři nevracejí

          odchází s nimi

          i portréty vkreslené do paměti

          časem zblednou a zčernobílí

          rušné ulice zůstanou opuštěné

          noční hlídači zhasnou v galeriích

          všechno lze zasklít a zarámovat

          krom nepořádku v duši

          až dopiješ poslední z laciných vín

          až setřeš kolečka po sklenicích

          až sroluješ plátna a básně

          až poklidíš hlasy a vůně

          až zamkneš a zhasneš

          klíče nech na vrátnici.