Padlý malíř

Tak zas opět sedíš v křesle, a  koukáš na dno sklenice,

kde hledáš odpovědi, deprese se stala  tvým dědicem,

levým okem pošilháváš po lahvých co lemují rámů pár,

tys však zahodils svůj talent, proč nehledáš ho více?

Měls talent, sám pan Petr Brandl ti u kolébky stál,

a velký kus z jeho kumštu ti do života dal,

tys však palety, štětce za alkohol vyměnil,

a dál v nicotě sám upíjíš se.

  Jsi padlý malíř co jeho talent nikdo nezvedá,

do duše tvé se usídlila temnota,

i Petr Brandl ti znovu ve snu řek máš talent, tak  co chceš ještě víc,

tys však neuposlech , a radši tupě dál hledíš do sklenic.

Z Whisky ze žalu zas opět oblékáš si šat,

a  denně říkáš lahvi, tak už jen to zkrať,

i tvá žena ti už řekla na věky své adieú,

tys však nikdy nevolal jí zpátky.

Na život, všechny kolem jenom sprostě nadáváš,

a  proto piješ, no vlastně na kuráž,

tíseň, deprese u tebe stále mají hlad,

tvé výtvory a  rámy však koupil kupec plíseň.

A když občas zmocní se tě náhle vztek a zlost,

zahodíš lahev a říkáš mám už toho dost,

pak voláš Petra Brandla cos na pomník mu kytku dal,

aby při tobě dneska, zítra opět stál.