Tady jsme všichni žáky.

A - světe div se - taky

učiteli.

Jednou smělí

jindy rozechvělí

strachem

na pytlích s hrachem

klečíčí

nebo v oslovský lavici

neustále zkoušeni.

Radost a Soužení

jsou rub a líc jedný košile.

A že čas pádí zběsile

je prej iluze - pouhej sen...

V nekonečným TEĎ rozhodujem

a volíme si sami

svý táty a svý mámy,

oslovský lavice

ruby a líce...

Zbabělí i smělí

ospalí i bdělí

jdem přes překážky a zmatky

dopředu

ale vlastně zpátky

do nekonečnýho TEĎ......