Velké dílo

 

      „Co je smyslem? Kdo jsme a kam jdeme?“ medituje duchovní mistr.
      Buď jsem noční tvor, nebo denní. To je vlastně všechno. Bez dne není noci a bez
noci není nic.  
      Zavřel oči, napil se z šálku čaje a pokračoval v úvaze: Světlo i tma se vzájemně
nepotřebují. Tma i světlo se smějí jinak... Ne, ne, ne. Jsme všechno a nic. Černá a bílá
nejsou. Není světlo a není tma, panta rhei, jen kvetení bez odkvétání. Taky ne...
      Zbytek dne se mistrova mysl nehýbala. Pak napsal tři verše a k nim krátké pojednání:

 

***

 

Od Bílé si beru lásku
a od Černé nezávislost
do jednoho kotlíku je házím!

 

 

Tmu a Světlo v sobě můžeme vyvážit tak, že si z každého vezmeme jen pozitivní aspekt:

 

Světlo
přivrácená strana Stromu života (harmonie, pravotočivost, řád)
barva: bílá
směr: dostředivost
hemisféra mozku: pravá (emocionální)
pozitivní aspekt: láska
negativní aspekt: rozpuštění já, vymizení individuality

 

Tma
odvrácená strana Stromu života (disharmonie, levotočivost, chaos)
barva: černá
směr: odstředivost
hemisféra mozku: levá (rozumová)
pozitivní aspekt: nezávislost já, individualita
negativní aspekt: neschopnost lásky

Vizualizace a slova síly

„Jsem člověk-anděl s černým a bílým křídlem.“

 

***

 

      Druhého dne šel mistr na trh, koupit něco k snědku. Byl šťastný, že včera na všechno přišel.
Prozpěvoval si svou oblíbenou mantru:

 

Jsem roz-kvet-lá kvě-ti-na
a ší-řím svo-ji vů-ni dál  (-)
jsem roz-kvet-lou kra-ji-nou (-)
a jsem svo-jí vů-le stře-dem
k do-bru všech (-)
k do-bru všech (-)

 

      „Jsi jenom píča zahleděná do sebe!“ pokřikovali na něj kluci. V tu chvíli byl mistr osvícen
(přišel na to, co věděla celá vesnice).