Přišel jsem a konal zázraky, abyste uvěřili, že já jsem to.

Až přijdu zas, budete muset vykonat zázrak, abych uvěřil a Otci zvěstoval.

   Přišel jsem, abych vám zvěstoval lásku, trpělivost a odpuštění.

A vy, holdujete nenávisti, zabíjení a sloužíte mamonu.

   Byl jsem s vámi a žádný nebyl mezi vámi spravedlivý. Dal jsem vám zázraky i svůj život.

   Přijdu zas. Ten život nebude můj. Nebudou zázraky. Bude jen pravda a Slovo Boží.

   Nebude láska. Jenom ta vaše.

Nebudou zázraky. Jenom ty vaše.

   Zase mě budete tupit, vysmívat.

A pak mučivá hanba padne na vás, až odejdu ponížený k samému dnu.

   Ještě naposled přijdu, až bude pláč a skřípění zubů.

Nebude pravda ani Slovo Boží, ani život nebude.

Bude jen sen a vaše naděje. Ta bude poslední.

Pak přijde zúčtování.

   Tak jest to zapsáno u Otce, který mě vám dal, abych po délce života vás spasil.

Ten život mi vyměřil na sto let.

Já jsem ho pro vás na tři díly rozlomil, abych nad vašimi hlavami udržel čas, neboť Otec nad vašimi hlavami stanovil temnotu, která vychází z vašich srdcí.

   Avšak Otec je dobrotivý, proto do té temnoty zasel jediné bílé zrno.

To zrno jsem já a já jsem světlo.

   Avšak viděl jsem tu vaši temnotu.

Ani za sto let bych ji neprozářil.

Můj život by skončil a s ním i věk lidí.

   Dobrotivý Otec dovolil, abych svůj život hned třikrát po třiatřiceti letech rozdělil.

Avšak podmínku mi stanovil:

Poprvé narozen ve vlastním těle.

To tělo jsem vám odevzdal a již žádného nemám.

Podruhé, jako host v cizím těle.

Z toho těla budu s potupou vyhnán, jako zloděj z domu.

Potřetí budu bloudit bez těla, jako Duch Svatý. Nepoznán. Jako sen budu putovat od mysli k mysli.

Mé jméno bude Naděje.

Budu ohýnek, který vám uhasne.

   Pak se již nikdy nevrátím k Otci a Otec s vámi zúčtuje.

Tolik dal Otec na misky vah dávno před věkem lidí.

   Přesto nestanovil žádnému, aby v Něm nenalezl zalíbení.

Přesto zůstane brána otevřená do skonání věku.

A přesto neprojdete.

   Otec vám vykonal mnoho zázraků.

Ale pro Otce není zázraku, než jediného.

Tím zázrakem je vaše spasení.

   Proto vše už bylo uchystáno a slzy byly vyplakány, poslední amen vysloveno.

   A přece platilo po všechen váš čas:

Nebyli jste vyhnáni, ale vyhnali jste se.

Pouhý jeden krok od spasení, ale stáli jste na místě.

…

   Nebudu říkat, kdo jsem, ani hozené lano neřekne: „Chyť se mne.“

Jsem-li Jeho údem, pak mnou pohne.

Jsem-li jeho nástroj, pak mne uchopí.

Jsem-li Jeho dílem, pak ví, k čemu jsem.

…

   Řekl jsem klid a pokoj, ne spokojenost ani štěstí.