KAM VEDOU TY DVEŘE?
Zmatek na stole, pod ním. Spousta čísel a nesmyslných písmen. Nemáme padáky. Risknem to? Namaluj dům a nakrmíme stromy kukuřičným škrobem. Jen první dveře vedou do pekla. Hledám. Nepřichází. Překoušeme kabely od bezdrátového telefonu? Zmítáme se v beznaději. Počítám ti hvězdy v očích. Nemohu se dopočítat. Jsem z tebe zoufalá. Potkáváme samy sebe v jiných světech. Nebereš do ruky sekyru a já se bojím. Stěny jsou vybledlé, okna rozbitá, v koupelně vylitý šampon. Brečí. Je mu smutno, mně úzko. Hrudník svírá, nohy neunesou, hlas třese, dech zastavuje. O koho mám strach víc? O tebe? O sebe? O třetího? Čtvrtého? Bojím se toho, co nastane. Cosi roste, cosi zmírá. Kdy spácháš trestný čin? Nemohu se dočkat. Stydím se před tebou. Jsem zmatená jako vždycky. Smrt je stejná jako zrození. Je mi smutně. Našla jsem první dvePRAVDA A LEŽ
Příliš mnoho informací.Kterou vybrat? Která mluví pravdu? Pravda. Reálný popis jakési neexistující události. Potřebujeme ji k životu, abychom se rozhodovali. Když ji nemáme, křičíme, dupeme, škrábeme, opouštíme, litujeme. Snažíme se vrátit čas. Modlíme se za pravdu, bijeme se za pravdu. Pro pravdu končíme své životy a ztrácíme lásku. Nač to? Depresivní časová smyčka kvůli pár lživým slovům. Zrada na každém pražci. Odveslováno. Stromy se klaní až k zemi, je po bouřce. Hledám tě, všude. Jsi neodmyslitelně ve mně. Vrásky a rýhy. Chceme být nešťastní, proto si pěstujeme pravdu v malých akváriích. Všude je prázdno. Cigarety došly a sup se živí páchnoucí lží. Nenávidíme náhodné kolemjdoucí. Snažím se ti pomoct, odmítáš. Dobře mi tak. Vzkazy do prázdné hlavy. Vrchol techniky. Nechápeš pravdu, nevíš co znamená. Kašlu na život, moc mi ho už nezbývá. Bojím se tmy bez tebe, kočičích očí, vrzajících dveří, rozjetého vlaku. Bojím se tvých slov, která mi chybí. Neslyšíš, vím to a tak řvu, křičím, rvu si vlasy, abys mě pochopil. Svítíš? Já  zhásínám.