A já se díval zda padám
skrz oheň můj a prostor tmy
k zemi jež je plamenem
za dechu jemuž jsem podoben
více než noci
a vzpomněl jsem na tebe
když jsem uviděl starého muže
sepnout ruce jakoby se modlil
a můj pohled skončil na stínu
jež zde zanechala těla žen
pospíchající políbit
a jedna z nich, která ještě byla
měla oči jako dva kousíčky ledu
jimiž se jindy dívají mrtví jak ještě tančíme
a na něž se díváme jak mění své barvy a tají
ve sklenici za níž se nacházíme
a slova jimiž nelze nic říci
jsou čímsi jako objetím
a potom jsem tě poznal
jsi jednou z mých závratí
v nichž hledám krajinu mezi půlnocí a první vteřinou
a celá Země
se točila mojí osou
jako kapka ztracená dešti
jehož smíme v okamžiku lásky nebo smrti
spatřit jako galaxie
s letní travou pod hlavou
a rukou kolem pasu
a po milionté říci
podívej
hořím v nebi
|