|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Leze vzhůru člověk
tyčku objímaje
myslí na květinu
milá bez naděje.
Kvůli mně jsi slezl
do humusu hloubky?
prodíráš se světem
na očích máš klapky.
Růžičko zvíš někdy
co je pod nánosem
srdéčko mně bije
všichni doslechnou se.
Přes ty mraky země
šplhá moje láska
tyčinky se chytá
až srdéčko praská.
Už jsem na povrchu
cítím jakýs´ pohled
květinka mě hýčká
nabízím ti dohled.
Nedočkavost mírni
znáš to o tom klasu
trochu hygieny
uzříš její krásu.
A už připlouvají
něžné krásy oči
dvě magická slunce
horizontem točí.
Všechno stoupá klesá
hlava je ve víru
srdce naše v dlani
místa si vymění.
|
|
|
