Dochází mi slova,

asi nejsem Sova,

Deml nebo Hálek,

umění jsem dalek,

stejně jako jiní

Od pamětních síní

ozývá se ticho,

poetická pýcho,

kdo tě ještě volá?

Nezvalova škola,

óda – služba vlasti

a k čemu je krásti

něco, co je putna?

Tolik věcí chutná

lidstvu stokrát lépe,

Holan ještě tepe,

chvíli, než se ztratí

Básníci jsou sťatí,

absintem? to sotva

Seifertova kotva

stále stoupá ze dna

Pravda je jen jedna!

Divišova, jistě,

vždyť na jeho místě

chtěl by být jen blázen

Lépe dát se na Zen,

než dát slovům nohy,

každý máme vlohy,

ještě vědět na co