počítám pihy na kotníku.

Na schodech kostela smutně sedí

cizí dívka 

v mojí šedi.

Schování v jejím copánku

toužíme, milujem

ve vánku.

Snad nám, miláčku, odpustí,

až večer si vlasy rozpustí,

že v pramenech těch se něžně chvěla

láska,

co věčnou zůstat chtěla.

Náhle však němá, bez příčiny,

přičítá(m) Tobě, nám své viny,

zrazená, smutná, vzkříšená

pohladí(m) cizí ramena

a hledá(m) se v pihách na kotníku

v tramvajích i na chodníku.