Plazí se hlemýžď v zahradě travou
a sotva popadá dech.
Taky aby né,
když vleče celý svůj dům na zádech.

Když se k bouřce a
krupobití chýlí,
spokojeně se ve své
ulitě schoulí.

Když je po všem tak opatrně
vystrkuje zvědavé růžky,
jako by chtěl vyzkoušet
dětské pořekadlo s tvarůžky.

Jenom že žádné dítko
už tu kolem není,
protože se už všchni
oddávají sladkému snění.

Jen malé Radunce se
ještě nechce spát,
pořád by si chtěla
jen hrát.

Maminka si myslí
že ví jak na ní
a tak se dá do vyprávění.

O čertech, vodnících a vílách
někomu by z toho stuhla
i krev v žilách.

Ale Radunka se
jako sluníčko směje
a dál svou veselou
písničku pěje.