sedla jsem si k němu na postel

proseděla vedle něj mládí

navzdory tomu všemu

byl geniální

 

myšlenkama plynul pomalu

a 

jak by byl ve stálém kómatu

 

všechno bylo jako nové

jeho očima

ale pak, dívajíc se z dálky

 

- city

snad trauma z druhé strany

jeho logické obraty byly

přesně uspořádány

 

dívala jsem se na sebe

svýma očima

vysklily se

žízeň vyhasla

 

s lokem z dalších dlaní

z jeho polibků, zbylo jen

přání

asi se mi dostatečně nelíbil

pochopila jsem, že ty botasky si zase znova najdu

obuju

a taky v nich odejdu