|
JAN WERICH:
„O VÁNOCÍCH“
Sotva se jakžtakž vypořádám z podzimní chřipky, jsou tady vánoce. Jsou na krku a nedá se nic dělat.
Nemám na vánoce moc pěkné vzpomínky. Byl jsem jedináček, a to je hrozná věc, být jedináček. Neměl jsem se s kým hádat o pravdu, s kým prát o trofej, kolem nebyly žádné děti, moc lidí k nám nezavítalo a vánoce vypadaly podle toho. Bylo to slavnostní, tatínek všecko nachystal, zazvonil na zvoneček, já jsem vešel do pokoje, stromeček hořel, měl jsem z toho velkou radost, ale přes to všecko to bylo smutné. Radši o tom nemluvit.
Mám-li říct pravdu pravdoucí, nejsem veliký příznivec vánoc. Naše vánoce jsou trochu pogermánštěné, trochu zesentimentalizované s tím stromečkem a svíčičkami, to mi na tom nějak vadí. V jiných končinách světa je drží mnohem veselejší, ve Francii, v Anglii, v Americe je 24. prosinec vlastně malý Silvestr. Lidé se tam rozšoupnou, divadla hrají, všecko je otevřené jakoby nic, vánoce vypuknou až druhý den, kterému my tady říkáme Hod boží. To se od rána dostávají dárky, děti to shánějí, schovává se jim to po bytě – je to veselé, napínavé, hezké a celodenní.
U nás je všechno dojemně slavnostní, a snad proto se touhle dobou ozvou redakce časopisů a revuí s anketními dotazy. Mají obrovsky originální nápady, které vtělí na papír a rozešlou různým lidem.
Jeden týdeník mě třeba žádá, abych jim odpověděl velice stručně a vtipně na otázku Co byste přál posluchačům televize? To je skutečně velice originální otázka a jinak než originálně se na ni nedá odpovědět. Napsal jsem, že jim přeju všecko nejlepší, pochopitelně. Představte si, že by dotázaný odpověděl, že jim nepřeje nic anebo že jim přeje špatné programy.
Rozříznu druhý dopis, a tam měli tři otázky: abych jim poslal stručnou a vtipnou odpověď ne delší než třicet řádků. Ale na jak zajímavé otázky! Ta první například zněla: Jaký je váš největší zážitek v uplynulém roce?
Člověk nad ní sedí a říká si – no tak, můj největší zážitek, to je… , ale to přece nemohu napsat, tohleto. Tak počkej, napíšeme jinej. Ale to taky nejde, co by si o tobě lidi řekli? Nakonec by si ten největší zážitek musel člověk vymyslet, aby to bylo přijatelné.
Představte si, že by někdo, kdo dostal tuhle otázku, sedl, vzal pero, čtvrtku kostičkovaného papíru a napsal by:
Můj největší zážitek byl, když jsme zhasli světlo a najednou jsem slyšel, jak šustí blůzička a minisukně se snáší k zemi a jak se kutálejí střevíčky po podlaze – a teď by jim to všecko vylíčil. Kdyby to popsal solidně podrobně a ilustrovalo se to, byl by to bestseller, jak zákon trhu káže, ale to se na méně než třicet řádek přece nedá vtěsnat.
Druhá otázka v té anketě je také zajímavá: Co vám dělalo nejvíce starostí? Vžil jsem se do mentality toho, co upřímně sváděl v domácnosti družku a pak odpověděl na první otázku na kostkované čtvrtce. Co by mu dělalo největší starosti? No, aby se jaksi zhostil toho největšího zážitku bez následků, ne?
Třetí otázka zněla: Čemu chcete věnovat v příštím roce největší úsilí? Přemýšlel jsem tedy dál, jako bych byl v kůži z kostičkovaného papíru. Ne že bych padal v úvahu, ale jsem na světě pár pátků a ledaco si umím představit. No, tak čemu bych v tom případě chtěl v příštím roce věnovat největší úsilí? No, čemu? Ovšem tomu, zase tomu, a ničemu jinému!
Může člověk uvést pravdu? Ne, nemůže. Sedím nad otázkou, sedím, nic mě nenapadá, a když mě něco napadne, zasáhne mé druhé chytřejší já:
„Neblázni!“ řekne, „nevydávej se takhle, napiš něco jinýho.“
„Jo, ale co?“
„Napiš to, co se očekává.“
„A co se očekává?“
„No, jéminátko,“ říká mé chytřejší já, „vždyť je to lehký, ne. Heleď, heleď se, napiš, že největší zážitek v loňském roce je, že se lidstvu podařilo přistát na Měsíci. No vidíš, to tě nezavazuje a nebude z toho v žádným případě průšvih.“
A tak jsem to napsal. Mé chytřejší já není pablb, to není. Já mám několik já k dispozici. Jedno blbé je, připouštím, je poctivé a mluví pravdu. Ale naštěstí mám ještě chytřejší já.
„A co mám napsat na tu druhou otázku? Jak mám odpovědět?“ ptám se svého chytřejšího já.
„Hele, ty seš bláha,“ povídá chytřejší já. „No tak, co ti dělalo nejvíce starostí, no?“
„To tam přece nemohu jen tak napsat.“
„Mysli trochu, člověče,“ zahartusí na mne chytřejší já. „S čím si dělá starosti ten, kdo se stará o cesty na Měsíc? Aby se to podařilo, ne? Aby se ti lidé mohli z Měsíce vrátit a prohlásit, že tam nic není.“
„Aha,“ řekl jsem s úlevou a napsal jsem to.
A co ta třetí otázka? Čemu vlastně chci věnovat největší úsilí v příštím roce?“ vyzvídám.
„Cheche,“ ušklíblo se chytřejší já. „Můžeš třikrát hádat. No, míru, míru přece!“ Tak jsem to tedy napsal.
Myslím si, že takovéto ankety poslouží dobré věci. Čtenářky si nejen počtou, ale taky se dozvědí, co si otázaní opravdu a upřímně myslí. A to je vždycky dobré vědět, to lidi ohromně sbližuje.
Vánoční ankety, to je zkrátka moje.
Na začátku jsem řekl něco v tom smyslu, že nemám rád vánoce. Ale ono to není tak úplně pravda. Nemíval jsem kdysi rád vánoce, poněvadž bývaly pro mne smutné. Ale teď už tak smutné nebývají. Naopak, někdy máme velikou legraci.
Každý rok k nám už od dopoledne přichází spousta kolegyní, kolegů a našich dobrých kamarádů a přivádějí své kamarády. Začínáme dopoledne v deset a rozchází se to až k večeru. Moje paní udělá spoustu kvalitního jídla, takovou naši specialitu, a to se jí a zapíjí a povídá se a povídá. Na to se vždycky těším. A když Štědrý večer končí, jsme už trošku vyřízení a přejedení. Ale celý den bylo u nás hezky. Den štědrý na kamarádství.
Animal Cannibals 1999:
CSAK KARÁCSONY (TO JSOU ZKRÁTKA VÁNOCE)
Je dvanáctej měsíc: prosinec
nákupní horečka mě dostává a neklesá
dav na ulicích, na náměstích, v autobuse, v obchodech
překvapení ukryté v každém balíčku
všude samé trhy, všude samé slevy
skupují úplně všechno, protože je všechno na prodej
konvici, tašku, svetr, tričko, disky, slavné věci
kravaty a navrch fusekle
pojď do nákupního centra! Davy tudy proudí
sháňka, spěch a proklínání, že se tvoří fronta
podívej, co musím koupit, seznam mám tak dlouhý
ale nejvíce důležitej je vánoční stromek
Ó, mám ho. Tady je
je výrazně křivej, ale dneska máme už poslední den
tak mi nevadí, musíme ho koupit
tenhle se už nevejde do tramvaje, vezmeme ho na záda
Není to katastrofa, to jsou zkrátka vánoce
zvonečky zvoní, cinkají na větvi
venku padá sníh a Svatá noc
tenhle rok bude končit
není to katastrofa, to jsou zkrátka vánoce
zvonečky zvoní, cinkají na větvi
venku padá sníh a Svatá noc
tenhle rok bude končit
V mojí rodině jsou všichni nadšení
schováváme dárky, a to není ani trochu snadné
zachovat tajemství, očekávám, že
od babičky najdu šálu
pod stromečkem, protože tu dostávám každej rok
ale počkej! Hudbo stůj! Nastává moment
zvoneček zvoní a stará píseň zní:
„Andělé seslané z Nebes...“
a za pár dalších minut jsou všichni šťastní
balicí papíry lítají všude
dostávám všechno, co jsem potřeboval
malé vánoce, velké vánoce, cukroví v puse
Není to katastrofa, to jsou zkrátka vánoce
zvonečky zvoní, cinkají na větvi
venku padá sníh a Svatá noc
tenhle rok bude končit
není to katastrofa, to jsou zkrátka vánoce
zvonečky zvoní, cinkají na větvi
venku padá sníh a Svatá noc
tenhle rok bude končit
Hodování je součást skutečného večera před svátkem
už týden se mrská ryba ve vaně
čekám na někoho, kdo jí zařízne – ale nikomu se do toho nechce
kosočtverce v rybí polévce jsou dobré taky letos
a jestli pořád máme hlad, pojďme na stromek
sněhové cukroví a fondán v našich ústech
jíme všechno – je tu spousta sladkostí
měli bychom už jít, ale někdo křičí: pozor, žuchne strom!
Není to katastrofa, to jsou zkrátka vánoce
zvonečky zvoní, cinkají na větvi
venku padá sníh a Svatá noc
tenhle rok bude končit
není to katastrofa, to jsou zkrátka vánoce
zvonečky zvoní, cinkají na větvi
venku padá sníh a Svatá noc
tenhle rok bude končit
TEHETSÉG, KITARTÁS, SZERENCSE (TALENT, VÝDRŽ, POKROK)
Nemyslím si, že se stále musíš ohlížet zpátky
máš cíl, vlajku, ta se třepotá pro Tebe
víš, na cestě k úspěchu je základem talent
a samozřejmě výdrž a náhoda
Každej člověk je jinej, ale respekt je důležitej
musíš respektovat toho, kdo zná něco, co Ty sama neznáš
protože jak říká Klikk: poznávejte ostatní
tohle je dobré, ale začínej s tím u sebe
prostě neměj o sobě žádné pochybnosti
na co vlastně čekáš?
chtěj vědět to, v čem vynikáš
tak si vyzkoušej všechno
ve sportu, v práci, v umění
a jestli zjistíš, v čem jsi nejlepší
potom cvič a rozvíjej svoje schopnosti
v oboru, kde jsi jednička
tak pojď, rozšiřuj svůj talent
Nemyslím si, že se stále musíš ohlížet zpátky
máš cíl, vlajku, ta se třepotá pro Tebe
víš, na cestě k úspěchu je základem talent
a samozřejmě výdrž a náhoda
Hej, teď si asi myslíš, že si jen hraju na schopného lektora
dovol mi, abych Ti uvedl příklad, pochopíš jasně,
proč není špatné, že o tom mluvím
nech promlouvat jen fakta a ne mě
znal jsem takového nešťastníka, co měl nevybíravej dost nevlídnej osud
táta ho řezal a vyhnal ho na ulici
celé minuty a hodiny to pro něj byla bolest
nikdo se s ním ve škole nebavil
ale on si toho nevšímal, protože věděl
že jednou bude slunce svítit pro něj
a stal se slavným člověkem
příbuzní ho vidí závistivým pohledem
ale není to žádná velká věc, recept je tak moc snadnej
dovol, aby se dopracoval až do Tvé duše
každý má talent na něco
a dřív nebo později může mít každý užitek
jenom si na to musíš počkat, takže trpělivost
vyhlídka může vypadat jakkoliv
samozřejmě, možná můžeš zakopnout a upadnout
ale pohni se dál, nevzdávej to
Nemyslím si, že se stále musíš ohlížet zpátky
máš cíl, vlajku, ta se třepotá pro Tebe
víš, na cestě k úspěchu je základem talent
a samozřejmě výdrž a náhoda
OK, OK, možná se štěstí usměje na Tebe
a cesta k úspěchu stojí před Tebou
žij s tím, protože to je velké bohatství
protože máš jen zřídka takovou šanci
a jestli už jsi dosáhla svého cíle, který jsi si nalajnovala
nebo jsi na správné cestě k němu
pak nezapomeň, odkud jsi a kdo Ti pomáhal dostat se na vrchol
talent, výdrž, pokrok
tyto prvky jsou třemi vítězi v klání
dávají sílu pouze dohromady
ačkoliv šance jsou velmi široké
že zůstaneš na vrcholu nebo se navždy propadneš do hlubin
vždycky musíš projevit svůj talent
a výdrž nemůže polevit, ztratit se na minutu
opravdová hvězda může žít věčně s malým pokrokem
Nemyslím si, že se stále musíš ohlížet zpátky
máš cíl, vlajku, ta se třepotá pro Tebe
víš, na cestě k úspěchu je základem talent
a samozřejmě výdrž a náhoda
Nemyslím si, že se stále musíš ohlížet zpátky
máš cíl, vlajku, ta se třepotá pro Tebe
víš, na cestě k úspěchu je základem talent
a samozřejmě výdrž a náhoda
CSEPP A TENGERBEN (KAPKA V MOŘI)
Rád bych věděl, kdo jsem a odkud pocházím
kdo mě vede a jaké má tady se mnou plány
přemýšlím o tom v noci (v noci)
ležím v prostoru, kde můj pár je vlastní samota
tisíce hvězd přede mnou – pozoruju každou z nich
jak se otevírá Věčnost
jsem potichu navenek, ale volám v nitru
opouštím tenhle svět ve svém duchu
ten neznámej mě táhne
místo je prázdné, tady nic není nemožné (fakt nic není nemožné)
letím bez křídel časem a prostorem
cítím svojí duši, ale necítím své tělo
dívám se za sebe (dívám se za sebe) a čekám v tichosti
vidím dole celkové uspořádání krajiny
já jsem její součástí, vidím sebe, jak do ní zapadám
ale ne jinak než jako pouhá kapka v moři (jedna kapička v moři)
Já jsem jen kapkou v moři, jen tečka v nekonečnu (nekonečnu)
předmět pozorovací: člověk bez jistoty
a jako další i já jsem uzavřen světu, ale měl bych se otevírat
někdo mi vyzraďte to tajemství
co je pravda, jestli fakta jsou fakta (fakta jsou fakta)
kdo mi odpoví, jakou mám na světě cenu?
Jenom kapkou (jednou kapkou) v moři, jenom tečkou (jednou tečkou) v nekonečnu
Jenom kapkou (jednou kapkou) v moři, jenom tečkou (jednou tečkou) v nekonečnu
Jenom kapkou (jednou kapkou) v moři, jenom tečkou (jednou tečkou) v nekonečnu
Jenom kapkou (jednou kapkou) v moři, jenom tečkou (jednou tečkou) v nekonečnu
Cítím znovu malátnost, ale nic jsem nepil
jestli mám vůbec ponětí o svém životě
jakej mám osud, já jen těkám v mlze
jak čas letí, tak mě spousta lidí opustilo
možná je (už nikdy) znovu neuvidím
pravděpodobně člověk nebude žít věčně
ale co je to život (co je to život) a jak je dlouhej (a jak je dlouhej)
já jen pátrám po odpovědi a vyhýbám se možným potížím
Jenom kapkou (jednou kapkou) v moři, jenom tečkou (jednou tečkou) v nekonečnu
Jenom kapkou (jednou kapkou) v moři, jenom tečkou (jednou tečkou) v nekonečnu
Jenom kapkou (jednou kapkou) v moři, jenom tečkou (jednou tečkou) v nekonečnu
Jenom kapkou (jednou kapkou) v moři, jenom tečkou (jednou tečkou) v nekonečnu
PUBLIC ENEMY: „FLAVOR FLAV COLD LAMPIN´“ (FLAVOR FLAV NOTNĚ ŘÁDÍ) (1988)
Jo tak já zářím, řádím, dovedu pro vás notně zazářit
já mám pokoru kámo, tak víš, že se zbytečně neplahočím
vyšel jsem prostě ven z kamrlíku, víš
jsem v pohybu, vychrstnu na vás kanystr v metru
živých textů z nádobky reality
kopu je nejhezčím osvědčeným manévrem formality
do skvělé skladby, toužíš po světě výletničit, odejdi do světa s krosnou
já jsem tady ve svém rajónu, Flav je mobilní dokonalej zářič
oblík jsem si tohle, G, na severu New Yorku jsem skvělej zářič
o Tvém šťourání se v nose, tomu říkáme zapadni pryč zapadačko
dej si sadu poctivých hlášek v řeči a velkej sáček smažených lays k tomu
Flavor Flav v bombastickém receptu
já jsem váš senzační drink, pocem holka, dopřej si velkého loka
já jsem v pozici, že mě nezvládneš strčit do kapsy
popadnu ten nejohromnější beat, tady ho máš a zapěju Ti do něj
jako čokoládovej, dokonce i vanilka s čokoládou, jahoda, šťáva saperella
příchutě jsou elektrické – zkus moje – vyvolaj Ti otřes
neříkal jsem Ti, abys nechala bejt na pokoji Flavor Flava??, nebo do Tebe udeří
hodiny na mé hrudi potvrzují, že nemeškám
já jsem přesnej a nepřiznám se k tomu, hecovač, co rozhecuje zbytky ignorantů
Flavor běsní v budově po boku Chucka D.
P.E. běsní, blázniví P.E. – dělají ze sebe běsnivé staré psy pro dovádění a flámy při nákupech
Požírá vás záhuba, protože máte rádi špínu na hřbitově – dáváte do ní omáčku, šťávu, sos
pak se dloubete v zubech, s chipsy jako náhrobními kameny
a urnové háje – ženské mrtvoly vás rozesmutní, protože máte boule od jejich kostí
nic než kosti lásky
životní styly těch žijících jako smrtky
nejdřív žijete, potom zdechnete
teď vykládám vražednej rap, protože do vaší kšiltovky udeřím s Chutí, s opravdovou Chutí
Máme pistol Magnum Hnědá, Pal-to-Valoothki
Super-calafraga-hestik-alagoothki (zacházet s ní mi jde super)
mohl sis to nechat dát do sebe, nevíš co jsem říkal, kniho
vzal jsi, podívej, yuk-duk-wuk
Shinavative špatné faktory od bratra Flavora Flava
nastup si na jízdu na vlnách Flavor
v každém roce a každém výplatním dni
copak brácha ví – co vysloví Flavor
pročpak tahle deska hraje zrovna takhle?
v hlavním vysílacím čase zvesela ve dne
zrovna teď má tahle rádio stanice naspěch
– je jaksi seschlá jejich schopnost vědomí a mozku
kapkovači medu, říkáš, že ho máš pro sebe
nemáš žádnej Šmak a já to mohu potvrdit
protože Flavor Flav má chutě všech chutí
cibuli a češnek a opékané francouzské brambory
vyvolá jakoukoliv cibulku ten nejlepší křikloun
Vím, že to zní bláznivě, ale hodí se sem perfektně
Petr byl perfektní udavač, ten perfektní Petr
kapkovač medovač – vymaštěnej pijan – velkej kapsář – spíš vymaštěnej potápěč
kapu to na hlupáčky tak nevídaně překvapivě
vytvářím šmaky na haldě hromádek Flavora Flava
řádím a zazářím booyee v neuvěřitelném stylu
Kopu chuť s chutí, jsem pilnej Ferdinand mravenec
zdrháte odsud, já myslím, že jste chytli závrať
já myslím, že dostáváte hlad, když hladovíte
a nejvíc Flavor Flav, nakládá si to do toustu
pozřete to, ochutnejte to, pak to spolkněte
Majestátní Flavor vám nasazuje korunu
krále zvaného jen Flavor, krále všech příchutí
kutálí se a kutálí se a kutálí se, jste jak plavčíci na koupališti
Flavor Flav je ve všem, čím se živíte, protože všechno, čím se krmíte, má šmak
Flavor Flav je ta první chuť, kterou okusíte po ránu – vaše posnídání je Flavor
mezitím oběd – mezitím večeře – mezitím Flavor o půlnočním překvapení
yeah, to je správné, mám něco pro všechny,
každé fandango z manga, z fandango jasně neodolatelná chuť manga | 
