TOTální E Magazín


	ISSN 1214-3529 Sobota 16.11. Otmar

Všechny rubriky

		Próza

>		Próza

> Povídky

> Fejetony

> Úvahy

> Pohádky

> Životní příběhy

> Cestopisy, reportáže

Následující

Předchozí

Následující

Předchozí

Následující

Předchozí

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.

Kritika Tkadlecových próz
Autor: centaur (Občasný) - publikováno 15.2.2003 (15:47:34)

centaur (Občasný) - 16.2.2003 > Mé neustálé rýpání proti klišé a patosu je z velké části osobní. Plně se ztotožňuji s větou: "Potřeba kýče, kterou člověk kýče (Kitschmensch) zakouší, je potřebou vidět se ve lživě zkrášlujícím zrcadle a poznat se v něm s dojatým uspokojením." Pro mě je to hrozně nebezpečná iluze, protože odvádí od skutečnosti. Jestli mám z něčeho strach, tak z toho, že budu žít ve lži (a nebudu o tom ani tušit), chci si být schopný přiznat všechno - i to, že jsem patetický. A patos bych vůbec nedával do souvislosti se vztahem rozum a cit. Také odlišuji cit od emoce a afektu. Když si vezmu na pomoc Junga: cítění je racionální funkce. Čistá láska není afektivní, nebo silně emocionální. Nechci se zkrášlovat a tvářit se jako někdo jiný - radši budu za šíleného inteligenta (a pravdivého), než za spořádaného člověka (s tím, že to v sobě budu dusit).

		<reagovat

Reagovat na tuto poznámku u příspěvku

Odpověď se také zašle uživateli centaur

<jméno

e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je sedm + devět ?

Napsat autorovi (Občasný)