Den za dnem plynul nám a já šťastný byl,

v zelených očích svou lásku jsem objevil.

Stalo se poprvé, pak stále častěji,

našel jsem v očích tvých budoucna naději.

Začal jsem myšlenky své lásky znát,

cítil jsem potřebu všechno jí dát.

Opět jsem uvěřil, že nebudu sám,

když oči zelené po boku mám.

Osud však nepřál nám, nebyl jsem jím,

ač nechtěl jsem o nic víc, než být ti vším.

Četl jsem v očích tvých, jak nešťastná trpíš,

protiklad toho, co chtěl jsem, ať cítíš.

Nesměl jsem více už bolest ti působit,

ve zlobě zkoušel jsem city své utopit.

Konec jsem navrhl, tys přijala hned,

absence smutku mě změnila v led.

Den za dnem plynul nám, já nešťastný byl,

brzy jsem pochopil, jak moc jsem pochybil.

Před spánkem poslední myšlenka pouhá,

patří jen tobě a noc je pak nádherně dlouhá.

Vím, že mě ráda máš, ale že láska to není,

kde hledat mám milost zapomnění?