TAK VÍTEJ VE VIRTUÁLNÍ REALITĚ
(A NENAVŠTĚVUJ TŘINÁCTKU KOMNATU ANI TŘINÁCTÉHO KVĚTNA)
Je líbezná, je významná, je v jednom kuse pokroková
píše jako bílá křída Odysseu lásky ze špacíru prorokova
když ji to chytne za srdce, nemusí ji to chytat za dlaně
význačný vzkaz k jejím nohám: CTĚNÁ LADY čte si zcela náramně
tahle ovce není černá – tahle slečna není chovná
mám pro její hlas souhlas: ŽÁDNÁ SE TI NEVYROVNÁ
stále bude něco namítat, že není „Dámou ve zlatém“
že nechá být speciál kaviár, že neprožívá úděl štěstí v kvádru hranatém
samozřejmě nemá sklony proto nikdy vypadat pod obraz strnule
září velkou ženskostí, vrozený sličný pohled nerezne jak formule (jedna)
hormon její kapely hraje teď blízká setkání třetího druhu
myslela si, že postačí 3D a brejle odloží komusi z kruhu
chtěl bych časté setkání zblízka a její bezprostřední reakce
slibuji že zařídím vše potřebné, že spolu vyzkoušíme atrakce
v kruhu jejích přátel jenom jeden (?) prý bude dítko Štěstěny
zdvořilá jak víla, pestrá jako duha, nezapomenutelná díky své prozíravosti u ženy
vede kategorii všech fešand, já jsem podnikavej surfař a né prkno
nelze bez ní vydržet, na souši nelze bez ní existovat, kéž by propuklo terno
nelze napovídat šeptem, aby zbytek více netrklo, nikdy nikde nic neškobrtlo
Mia má všech sedm divů světa celistvě pohromadě, vyrovnaně, spořádaně, hurá na ně
na den Matek já jsem šroubek, ale nikdy spratek, floutek, chabý pozér
chtěla Fanfána Tulipána, aby jí nadělil hrst kouzel ze zahrad, co má Kozel
dominanta regionu, Mia nezapře svou zvědavost
dotyčná chuťovka Máje? Medvědice s medovými sny, Sblížení a přilnavost
propiska Svijany píše, Kněžna mnohé štamgasty oslovuje blíže
rád si na ní počkám, až milostivě vyleze ven ze své skrýše :-)
http://www.youtube.com/watch?v=BznExwnahBw
BOMB THE BASS (DON'T MAKE ME WAIT) 1988
SOUNÁLEŽITOST ŠEŘÍKŮ A MIA JE VYTŘÍBENÁ VÝTVARNICKÁ PODÍVANÁ,
ZA KAŽDÉHO POČASÍ SKVĚLÁ INSPIRACE... créme de la créme...
créme de la mure značí černé ostružiny v likéru
pro MC Solaara Caroline, ale pro jiného Mia...
http://www.youtube.com/watch?v=FSehXazNLFU
TROJRUŽA
Čiže si dlho vyberali dary
dve hrdé dcéry kupcove!
A tretia – čo? Tá nechce? Tá mu vari
slovíčko márne nepovie?
„Mne nič. Len, aby zadosť bolo zvyku,
aj to ti nechám na vôlu:
ak zbadáš niekde na šípovom kríku
tri ruže kvitnúť pospolu,
odlom mi ho a dones na pamiatku
ten pekný šípik plodivý.
Jedna ruža mi teba, jedna matku
a jedna sestry oživí.“
„Ak nechceš viac, i takto nech sa stane.“
Pohli sa lode od brehov.
Žiadala málo, ale skromné prianie
je často prianím múdreho.
A mala pravdu. Na zvíchrenej vode,
ťažké a plné tovarov,
sa v náhlej búrke potopili lode.
Ďaleko bolo od darov –
už kupec, chudák, sotva sluby splní.
Veď myslel celkom na iné,
keď bez vlády ho vyhodili vlny
v akejsi cudzej krajine.
„Už nemám nič, už mám len život holý.
No práve za ten vďaka ti.
Ach, čudný kraj. Aké je ticho v poli!
Čudný, hej. Ako zakliaty.
A, pozri, ruže! Kde sa tu len vzali?
Hneď tri na jednom konári.
No, bude darček, čo už aký malý.
A keď sa prvé podarí...“
Nedohovoril. Sotva šípik zlomil,
zablýskalo sa kdesi z hôr,
zo všetkých strán sa rozduneli hromy.
A zrazu zastal pred ním tvor.
Tvor – ani človek, ale ani zviera.
Tvár – ani huba, ani tvár.
Má čosi z vtáka, čosi z netopiera.
Len v očiach taký ludský žiar.
„Ja som tu vládca! Nedovolím, aby
mi kradli ruže v záhrade!
Kto si ty vlastne, že ťa musím zabiť?!“
Zas len bol kupec na rade
o živoť prosiť. A len pravda holá
mohla mu pomôcť z tolkých ziel.
Rozpovedal ju teda, aká bola,
pre koho to tie ruže chcel
– a vladár zvlúdnel. „Pošleš mi tú dcéru.
Múdry dar chcela. Dobrá je?“
„Či dobrá, pane? Jej oči, na moj veru,
nebeskej rosy kropaje!
No mám ju k tebe poslať miesto seba?
Ňou mám svoj život vykúpiť?!“
„Nehorekuj, je múdra, vie, čo treba.
Pošli ju za mnou! Iď už, iď!“
A bolo tak, že bez jedného slova
prijala jeho trápenie –
išla. A sestry znova, zas a znova
súrili dary stratené.
V batôžku svoje, rozhodla sa prostá.
„A čo na tom, že strašný je?
Pozval ma – teda vlúdne prijme hosťa.
A vlúdnosť všetko zakryje:
mrzkosť tela, čo nemohla byť inou,
i krásy, jednu za druhou.
Tú mrzkosť, ktorá predsa nie je vinou,
tak ako krása nie je zásluhou.“
Akoby mala v sebe dvoje krídel,
šla – nad zemou i po zemi.
Dovtedy hrdý, ešte ju len videl,
zacítil v lahkom mrazení
hlboko v sebe ostrý osteň studu
a začal skrývať svoju tvár.
Dni, ktoré prídu, už mu ťažké budú,
lebo si žiadal ťažký dar.
Hovorieval s ňou iba skrze stenu
a máličko mu bolo dosť.
Nič nechcel od nej, len sa trápil pre ňu.
Nič nechcel, len jej prítomnosť
tam za múrom. Či v tejto hre on strácal,
to vedel zatial iba čas.
Lebo i v nej už, zdá sa, klíčiť začal
ten jeho nástojčivý hlas.
Zachvievali sa misky nemej váhy
pod obidvomi stále viac.
A jeden druhému sa stával drahý
len tušene, no nevediac.
Sú lásky – vzblknu ako meteory.
Je iná, sprvu bezradná:
potichu tečie plynúc, až je v mori –
a nemá brehov, nemá dna.
I táto bola iná ako iné.
To bola láska, ktorá by
tam dolu tichá, hore na hladine
vedela uniesť koráby.
No vladár, chudák, nebol si ňou istý.
Veď vlastnej podoby sa bál.
A v jeho hlase ako v zlatom lístí
jesenný vietor – hvízdal žial.
Ona zas háda: „Čím som mu to vlastne
zavinila tú chvílu bolavú?“
Ach, ludské srdce. Ako ty vieš krásne
postaviť veci na hlavu!
Rozprávali sa múrom rozdelení.
Šli dni, ba týždne po nebi,
čo kreslievali na dve strany steny
uhlíkom z jednej pahreby
tú istú túžbu. Kto však jej dá meno?
Kto stanoví jej pevný tvar?
Ona sa hanbí, pretože je ženou.
On zasa skrýva svoju tvár,
tú, ktorú každý dostal ako osud,
svoje ja, svoju podobu
a chtiac či nechtiac verný tomu lósu,
odnáša si ju do hrobu.
To všetko bolo možno nad ich sily.
No kto im závoj odcloní?
Vie azda človek, kedy sa len mýli
a kedy plní zákony?
Jedného dňa bol omdlel od trápenia.
Ostalo ticho za stenou.
A tak si ho, tým tichom potrafená,
začala hladať splašeno.
A keď ho potom v ružiach objavila,
velmi sa zlakla o neho.
Tak, ako sa vie zlaknúť iba milá,
keď smrť jej berie milého.
Klakla si k nemu a na tej mrzkej tvári
mu našla ústa – ústami.
Čo bolo ďalej? Veď už vieme vari.
Veď sa už roky nad nami
úlavne klenie rozprávka, jej pamäť,
ďaleký-blízky drahý svet.
Tu, pamäť, zameť za sebou, tu zameť
lupienky prvých jarí, liet,
zabudni svadbu, nechaj šťastný koniec!
Čo tu už na ňom záleží?
Tu neznie iba rozprávkový zvoniec,
tu duní zvon. A na veži.
Na chválu lásky, na jej lesk a sýtosť.
Na chválu lásky. Tej, ktorá
vie do nás prísť a vzkriesiť krásnu bytosť
i z netvora.
Sestrička svetlá radosti a daru,
čo jakživ mala síly dosť
do seba prijať ako do jantáru,
zo všednej chvíle odliať skvost,
do svojho tepla, pokoja a jasu
vziať osteň, ktorý omína.
Svieť, rybka v sieti deravého času.
Ten, kto ťa videl, spomína.
Ako mu ide za rôčikom rôčik,
stále viac vďačný životu.
Láske v ňom za tie jej svietelkujúce oči.
Jemu za to, čo bolo tu.
(Tak takto vyzerá růžová knihovna, knihovna s růžemi, výpůjčka od Milana Rúfusa)
The Simpsons: „Do The Bartman“ (tanči Bartův tanec) (DMC The Commission Remix květen 1991)
Homer: Barte. Barte. Barte. *plesk* BARTE!
Bart: tohle jsem neudělal já. Nikdo mě neviděl, že bych to udělal. Nemůžeš mi nic dokázat.
Bart: Jo! Tak jak to jde, kámo?
já jsem kluk s rapem, abych byl krutej
terorizuju zarudlé uši lidí, všude kam vejdu
to není úmysl, mám jen tak silnou vyřídilku
opravuju výsledky testu, abych dosáhnul nejlepších výsledků
pohazuju po podlaze šlupky od banánů
já jsem děcko, co udělalo ze hříchu umění
příjmením Simpson, křestním Bart
jsem tu dnes, abych uvedl další etapu
další krok ve veliké šílenosti Barta
já musím zvládat tanec hodně lehce
naučil jsem se to bez rytmu, tak ty můžeš taky
tak roztoč tělo, jestli máš nápady
zepředu dozadu ve viklavém pohybu
teď tě to dostane, jestli myslíš, že to zvládneš
dělej to na hudbu – tomu se říká Bartman
Všichni, jestli to zvládáte, tančete Bartman
Whoa! Natřásejte tělo, ukažte se, no tak. (Pohyb, kámo!)
zepředu dozadu, na stranu, jestli to zvládáte, zvládáte. (Bartman!)
všichni ve vile zavile tancujte Bartman. Uh-huh. Všichni, jestli na to máte, tancujte Bartman.
Nebylo to dlouho, jenom pár týdnů
co jsem byl v maléru, pěkně velikém
Homer řval BARTE! Máma řvala taky
protože jsem schoval kuličky proti molům do hovězího masa
čas potrestání, ve vzduchu je schovaná beznaděj
úřaduju sám uvězněný v pokoji
když všechno jiné selže, není na práci nic jiného
pustím si hudbu, abych cítil rytmus
Pohni tělem, jestli máš nápad (Whoa, já cítím rytmus, Mia miláčku!)
zepředu dozadu ve viklavém pohybu (zopakuj to, whoa!)
pohni kyčlemi ze strany na stranu (tancuj Bartman!)
bacha na nohy, neuklouzni (Whoa, Liso. Ha!)
jestli máte rytmus, musíte ho využít (Ha Ha Ha!)
lehký rytmus v čase hudby (Ha, haha. Koukej se, kámo.)
měli byste začít řetězovou reakci. (Jestli umíte tančit Barta, posvištíte jak Michael Jackson).
všichni, jestli můžete, tancujte Bartman (Oh, yeah!)
protáčej tělo, ukaž výkon, jestli můžeš kámo (Protáčej tělo!)
zepředu dozadu na stranu, jestli můžeš, jestli pořád můžeš (Huhp!)
všichni v baráku tancujte Bartman (já svištím, já fakt svištím!)
Tancujte Bartman. (Tancujte Bartman!)
všichni dopředu a dozadu, ze strany na stranu
tancujte Bartman. (Tancujte Bartman!)
zvedněte nohy na parketu, jen ať to má spád!
tancujte Bartman. (Tancujte Bartman!)
ona to dovede, ten to taky dovede, tak já můžu taky.
tancujte Bartman. (Tancujte Bartman!)
a teď tu máte taneční beat, co nemůžete zapřít.
Homer: utište se! Zastavíte ten příšernej rámus?!
Ne, TANCUJTE RADĚJI BARTMAN!!!
(Lisa hraje na saxofon)
Bart: moje uši! Liso! Nesahej už na ten saxofon! Dej ho pryč *rachot*
Neudělal jsem to já. Nikdo mě neviděl, že bych to udělal. Nemůžeš mi nic dokázat.
Au!
Teď jsem doma, cítím se dobře, že jsem doma
dokud Lisa nezačne foukat na ten zatracenej saxofon
a kdyby byl můj, to by mi ho sebrali
ale pořád se cítím dobře, je to okay
jsem nahoře v pokoji, zpívám si písničku
poslouchám nakopnutej buben, kopu kolem sebe
yeah Lisa má ráda jazz; ona je jejich oddaná fanynka
ale já vím, že zlobím, protože tančím Bartman.
Všichni, jestli to zvládnete, tancujte Bartman (Hey, všichni!)
protáčejte tělo, ukažte výkon, jestli můžete. (Potřebuješ, abych se ti tady připomněl?)
zepředu dozadu na stranu, jestli můžeš, pořád můžeš (Ooh, já jsem Bart, Bart-man.)
všichni v baráku tancujte Bartman (Huh. Roztočte to.)
tancujte Bartman. (Tancujte Bartman!)
všichni dopředu, dozadu, ze strany na stranu.
tancujte Bartman. (Tancujte Bartman!)
ona to dovede, ten to taky dovede, tak já se mohu předvádět taky ve velkém.
Pohni tělem, jestli máš nápad (Hejbej se.)
zepředu dozadu ve viklavém pohybu (Swinguj!)
pohni kyčlemi ze strany na stranu
bacha na nohy, ať neuklouzneš
jestli máte rytmus, musíte ho využít (Dooby, dooby, dooby, dooby doo wop bop bop!)
lehký rytmus v čase hudby (Dabba doo, dabba doo, dab it!)
měli byste začít řetězovou reakci. (Hee, hee, hee. Já jsem Bartman.)
Homer: BUDEŠ DOMA, A NEVYTÁHNEŠ PATY Z BARÁKU!!
Bart: oh, za to ti rozhodně neděkuju, to je vážně skvělý, kámo.
A když mi bylo 10 a byl jsem neobyčejný floutek na sídlišti jako Bárt ve světě,
tak tohle vyšlo k mým narozkám na desce:
http://www.youtube.com/watch?v=al_B14k0PXs
Chad Beat No.1 Mixed By Chad Jackson
http://www.youtube.com/watch?v=TgauajeJx0w
http://www.youtube.com/watch?v=DnpNjoiKRSY
Rebel Without A Pause (Chad Jackson Remix)
http://www.youtube.com/watch?v=5MCPhXBhN3I
Chad Jay - Louder Than A Bomb
(Public Enemy Megamix)
Díky moc, za ulehčení rébusů, kdo je, kde je, Mia?
http://www.youtube.com/watch?v=alQBkH08BDU
BOMB THE BASS featuring AURRA - Hey You! |
| |