Farewell Řeznické ulici

a vůni cedrů a javorů

nechávám za zády dvacet dva němých úst

a zkusmo vykročit padat

a nedorůst

tak trochu třes

a bývá mi i zima

v podvečer v Řeznické ulici

nechávám za zády dvacet dva tichých not

každá je jenom jinak němá

zastřená

a promlčená

dlažební kostky pokryly zvratky

měla jsem zemřít rukou své matky

toužím říct v domě v Řeznické ulici...

Dva je však málo.

Rádo se stalo,

odpovíš mým ústům mlčícím.