Navěky říjen II

mamce

Láska, víra, naděje

něčemu věřím, v něco ne

od jara do podzimu čeří se

třas osik husí kůže

srpnovými rány

tu pak vzlíná mlha

a okolními lesy

krouží hladové bludičky

Prvními mrazy

vzplála žebra hrází

jejich srdce jak jazyk protažená

prokláta kořeny dubů

kosti dědů jsou tu klidnější

než jinde bývají

-

Byl to jeden z těch říjnů

kdy na čas

roky měly svou váhu

tou lisovaly z vlasů čerň

kterou takzvaný pámbů

rýsuje do písku fraktály

byť někteří to nazávají cestou

nebo ještě komičtěji

Kolikrát od té doby nasněžilo

na pláně pod svatou Barborou

nač počítat hubené letokruhy

nač překreslovat rysky na dveřích

malé je větší a větší

staré je lehčí a lehčí

už dávno to není

hra s nulovým součtem

už dávno to není hra

Kopce si předávají zprávy

a každou chvíli někde zakopneš

o vyřazenou schránku

zauzlení siločar pod bývalými kroky

a když na ni aortou zaklepeš

ozvou se šelesty

odrolí se špetka průhledné rzi

jinak nic

-

Jednou taky naléto

odletíme do chladných krajů

abychom se naposledy vrátili

podzemními řekami zpět

a do smrti dešťů

mumlali ústy maličkých karfiolů

na dně pramenů v polích

Zatím však chystá se zima

ticho podmíněné

jiným letopočty