|
PŘIBLIŽOVÁNÍ
Tma nás bleskurychle
Svlékla do naha
Spirále touhy
Obtáčí naše těla
Zamlklí
Splýváme
Na několik vteřin
které v sobě nesou
Paměť rozluky
NEOPĚTOVANÁ
Ten holoubek sivý
v mé srdéčko klove
Vyklovat chce lásku
Ta slzami plove
Daleko má láska
daleko sny chystá
Marně holub klove
není už tu místa
NA SKOK U MAMINKY
Housličky toulavé
Srdéčko chudé
Pár kapek veselí
Jdu plakat do mechu
Vezmem si s sebou borůvkový koláč
Maminka bude mít kytkatý šátek
Tady snad žádná bolest
Není tak těžkopádná
„Směj se, hříbátko, směj se,
můj hřebečku zatoulanej…“
KONEJŠIVÉ MOŘE ČASU
Z litinových pacholat
odvazuji své smyčky lan
Ještě pár chvil
a už se odpoutám a pak
Budu tě marně usilovně hledat
Už žádné Znovu Nikdy už
nenajdu tě sedět na zábradlí
racky počítat a hvízdat si
Na okno klepe ti paprsek z perleti
měsíc ho poslal za tebou…
S úsměvem ale zůstaneš tak živě
se prohrabovat svou tmavou čupřinou
v kukátku hezkých vzpomínek
mých nejprvnějších plachých lásek
Hlavně a hlavně tak ležérně
se doširoka smát celou tváří
do slunce zvrácenou
Kosatka času
Jen zvolna
Vykoná
Své
VLÁSKY BÁSNÍ
nechávám v sobě
k sobě uléhat
Nechci aby se spletly
v cop
Chtěla bych
studánkovo psát
Zatím jen tak
halabala
leží ve mně
rozchucaně
Nechci je rozčesat
Ještě mě neokouzlil
Stříbrný
hřebínek
poezie
TAK NEVÍM
Tak já nevím
proč ti to mám
opakovat posté
je to tak prosté:
Mám tě ráda
Mám tě ráda
Mám tě ráda
Mám tě ráda
Mám – ?
BEZABRAKAČÁRYMÁRYFUK
Zaklínám tě
Bílý tvůj závoj pálím
i střevíčky
Z rukou strhávám
Hebké rukavičky
Ctnostný věneček
srážím z hlavy
Obyčejná buď básničko
To je mé zaklínání
Buď:
NEBE ZEMĚ KÁMEN
NE BEZE MĚ K ÁMEN
bezhlavě neputuj
Pevnýma nohama
Tady na zemi
stůj
UŽ NE SLOVA – OVEČKY BÍLÉ
pošetilé
Už ani jeden beránek
se nesmí vloudit do stránek
které by měly plné být
zelených polonin
Už nic jalového z těch volovin
Už ani jeden beránek
Žirafy slov by měly natahovat krky
a sloni prskat oslintanou spršku
lhářům těm mlátičkám do prázdné slámy
na hlavy
Kráva a prase by měly mít své čestné místo
tam kde už konečně jednou musí se zjednat čisto
veršem pěkně zhurta od podlahy Poezií Krev a mlíko
Duhové ryby vynášely by za ploutvemi
poetické texty až z hlubin
Pták Noh by to všechno holé opeřil myšlenkami
že přeci jenom Vždycky nakonec dobro v nás zvítězí
Už žádné Potěšilky
Chci básně jadrné s dračími zuby
NAŠLA JSEM
cestu
Našla jsem
člověka v nás
Jednou jsem zahlédla
i srdce na dlani
Radost až do rána
a postřižin čas
Našla jsem
nepravdu ve vínu
A ZCELA NA DNĚ
na dně sklenky
toho komu tam spadla
Zeleně mžourá teď
na mě ze zrcadla
Lásko
Hledám tě
A kdo by nelásko hledal zrovna tebe
…
Světe náš
Básničkou voláme tě
A hledáme
V tobě
Sebe
NEMILOSTÍN
…
Koho z nás do léčky
nechytily ovečky
Komu z nás oblázky nekladly otázky
Kdo z nás na lásky bol nesmočil alkohol
Jak těžké být originálem asi
V almanaších naší poezie kdekdo čechrá si vlasy
Jó jó… všichni jsme…
Naše slova
Naše životy
Náš dar zrození
jak vejce vejci jsou si
jak vejce vejci jsou si
jak vejce vejci…
PO PRVNÍM STÁNÍ
„Ty a já
Já a ty
Dvě desky
strašlivě kusy vohratý…“
Noc a dům
Bolest stěn
Všechny dny
Prohratý
Hrubost slov
Hloubka ran
Dveře jsou zamčený
Ve třetím pokoji
Pláče
Jak ty i já
Ten nejvíc
Ze všech zraněný –
Nevěří pohádkám
Nevěří pohádkám
Nevěří
Ne Věří
TY VZDÁLENOSTI
Jsi daleko zasunutá vzpomínka
na rozbité koleno
Říkám si Jak je tohle možné
ještě včera jsme se hravou náladou navzájem dotýkali
říkám si jen jak je to možné
Po pár dnech vyčichneš z mé paměti
jako záhadný parfém
najednou
snad v tisícině vteřiny
zasáhneš mě
otupíš mé smysly
svět zmizí nevím kam
jsi jenom Ty a Ty a Ty
Už zas
vtíráš se mi a pak…
ty vzdálenosti
kdyby nebyly
BOLESTI
Tepeš lidi
Do oškliva
Do oškliva
Shrbuješ záda
Křivíš obličeje
Bereš oči pro duhu, ne naopak
Jen paletu bolestnou
Mrazivě elegantní
Jen nemocniční
Smaltovanou
Mísu pod prdelí
K výběru pouze
Čerň
Špínabílá
Ledově většinou
Většinou unisono
Bolesti tepeš
Lidi do oškliva
Odnímáš uši
Pro hezká slova
Utínáš ruce
Pro něžná pohlazení
Svazuješ nohy
Aby nikdy nedošly
Slavíky zabíjíš v krku
A srdce rozemíláš
Na strašném
Strašidelném
mlýnku
VOR NEJISTOTY
se potácí
myšlenky srovnané
převrací
V partituře zpřeházené noty
Nemůže hrát Nemůže číst
Nemůže jíst – To ty…
stále se nevracíš
Někde bouchly dveře
přijelo auto
na schodech slyšet kroky
výtah tě nevytáh
minuta minutaroky
Ty poslední trpělivé drobné
klidně utrácíš
všechno jsi propil
nevracej se
Už se nevracej
Hrob ti kope
Divoce hraje a čte si
a dobře jí i spí
a zpívá
Sama sobě teď ponejvíc se směje
To by se načekala
PEŘÍČKA PRO NÁS ZTRÁCÍ
a není ochočená lázeňská sýkorka
zobající z dlaní
Je to tak nejspíš
kolibřík
Dvacítka mléčných zubů
mník
duhová rybka nad řekou třpytka
vlčí mák na hladině pár kruhů
smůla rosomák
smolnej kamínek
bumerang
Štěstí je plachej pták
POCHYBNOSTI CHYTAJÍ PŘEHNANÉ ŽÁRLIVCE
loutku marionetu
mlsného pejska
Uvízl čumáčkem v plechovce
od masového prejtu
Směšný je – nemůže se jí zbavit
hlavou o zem práská
Pochybnosti zapřáhnou do krabičky
člověka konipáska
Motýl v zavařovací sklenici
Smutná zmítá se láska
vezírkem žárlivosti
lapena
OBYČEJNÁ VÝČITKOVÁ
Asi už ti nemusím
Ani nakupovat dárky
Vánoční rybičky…
Teď si je krmím sama
Tvůj svetr sama dám do pračky
V knížce sama si podtrhávám
Nepotěšila by tě jednou v balíčku
Úplně
Jiná
Žena
?
POTKÁVÁM TOHO MNOHO
co zrovna není „akorát“
podle mého táty a mojí mámy
To poznání mě vždycky zas
až na dřeň kostní bolí
a chtěla bych se
za vše pravdivé a čisté prát
třeba i slovy
která jsou laskavec
květina nevadnoucí
a přec ne amarant
Vždyť slovo to je zbraň
i vylekaný králík
i trávník pošlapaný
trpělivá budu a políčím si naň
Jen nevím zdali se mi ta rána povede
tak akorát
a do černého střelím
Ú SPĚŠNÁ GRAMATIKA
Po studiu praktického jazyka
učinila jsem toto poznání:
Mnoha jazyky mluví někteří z nás
Jazyk – kývání
Jazyk – lísání
Jazyk – uspávání
Jazyk – výhoda
Hbitě plamenně plamenitě
Mnoha jazyky mluví někteří hned
bez příruček slovníků konverzací
stačí jim k tomu jediná
gramatika
VŠEOBECNÁ SRDEČNÍ
inovace…?
Holá srdce na dlaních
se už nenosí
K mání jsou jen tak v bazarech
na regálech se válí pohozena
Proboha vy to nevíte paní:
Dnes v rámci inovace
nosí se jedině
lhostejná
opancéřovaná
JABLOŇOVÉ PŘIPADÁNÍ
Někdy připadá si
tak strašně
strašně stará
uschlá jabloňová větévka
zjara
jenomže v ní to
uvnitř tak krásně kvete
Kdejaký vrabčák ještě si
hlavu splete
Do jejích dlaní
hnízdečko položí
a strom zas bude znít
jednoduše
čimčara
čimčarára
STROMY
své koruny zlehounka dotenka vylehčují
na nich vždycky nejlépe poznám konec léta
předzvěst – smutněnka se vkrádá
ještě však přijdou barevné výkřiky do módy
jemné žloutnutí a tiché uvadání
stromové varování – lidé užijte si
užijte si ještě trochu léta
než přijde to babí
chladivé sehnuté žlutavo
šedivé skřehotavé
kostnatou rukou nás upozornit
že jak měsíce i nás ubývá
Ale nás jenom jednou
Jen jednou Jedenkrát
ZDÁL SE MI PŘESPŘÍLIŠ SPLAŠENÝ
ten verš co se ti v noci zdál
JSI JAKO RADOST NA ČELE
DO KTERÉHO BYCH CHTĚL SÁZET KVĚTY
Klaním se ti Žádná reprodukce Originál
Kéž by to tak ve mně chtělo zůstat
Pokaždé když najdu v našem malém bytě
Tu ponožku Tu vázanku Tu druhou třetí pozvánku
Na schůzi Na exkurzi Večer družby…
Klaním se ti Žádná reprodukce Originál
Jak to můžeš prosimtě všechno vydržet
A k tomu ještě ty moje věčný řeči
Klaním se ti a ptám se jak je možné že
Tohle všechno můžeš
a ještě se ti potom
zdají verše roztomilé
a mně ne
VYLOŽÍME KARTY
Pojď
uděláme si čisto
prostřeme bíle stůl
Vedle toho všeho
co na ubrus dáme
dlaněmi vzhůru položíme
své ruce
Šípy s jedovatými hroty
nebudeme tahat z toulce
protože oba chceme
vyložíme karty
nenecháme si žádné
případné trumfy
pojď
LÁSKOLÁSKO
staronová
senzační
něžněbílá tanečnice
zpolehoučka dovášniva
roztančilas moje srdce
Bije prudce
láskolásko
hrubozrnná
držíš ty mě svými drápky
už mě kalvárií vedeš
ne z pohádky
do pohádky
Lásko Lásko
Bílá Stránko
Lásko Lásko
Živá Vodo
Už jsem si to nemyslela
že mě jako blesk rozštěpíš
umřu že a hned se zrodím
Tebou Svoje
Nově Celá
ROZVERNOSTI?
Co slyší a vidí sochy v našem parku v máji
I.
Zpívání
Líbání
Hlazení
Mazlení
Vyzývání
Ptáčete píp pípání
Rašení
Pršení
Zelenání
Doteky
Přísliby
Červenání
Rozkvěty
Hubičky z darování
Šeptání
Lákání
Omlouvání
Slzičky z dojetí
Objetí
Domlouvání
II.
Blůzičky
na zemi
Odpoutání
Loučení bolestné
I prolhání
(a ještě ráno má ta nestyda nahatá, mramorová, tajemný úsměv na rtech a František sedí na zeměkouli a má v ruce rybu, odvěký symbol plodnosti a mlčení.)
Františkovy Lázně, jaro 1960 – 70 – 80 – 90 – 00 – 10 – 11 – 12 – 13… ???
Čistě hédonistická
PÁNOVÉ
jestli si myslíte
že jste jediný na světě
kdo ženám přináší
slast
Ó to se mýlíte
já například
s radostí kladu nožku
pedikérce a slastně vzdychám
v kosmetice
blahem se rozplývám
když mi kadeřnice
drbe a umejvá hlavu
fakt…
S TEBOU
Celou mě slastně objímáš
Laskáš mě svými doteky teplými
Pookřívá celé mé znavené tělo
Oči mám zavřené
Na nic nemyslím
Zjasňuje se mi čelo
Podléhám tělem i duší vůni tvé omamné
Je mi nádherně
Ve vaně v koupelně
A koneckonců
I s tebou
PODEJ MI ESÍČKO
Po ránu
Nikoliv z nebe
Ale můj miláčku
z tebe
na mne dopadá nostalgie
stesku
Ještě žije
Ještě žije
nesku
neskutečný krapet poezie
v esku
v esíčku sladkém
PROČ UŽ TY NEMÁŠ A POSTRÁDÁŠ SMYSLY PRO KRÁSU
Když já
Když já si asi
Čechrám tu pro tebe vlasy
Pro tebe slovíčka načechrávám
Podej mi esíčko
Lásko má lasičko
JO UŽ JDU
Z kuchyně
na tebe
vařečkou
mávám
…RYTMUS ŽIVOTA V MLADÝCH ŽILÁCH KLOKOTÁ
Navoň se…
Chtěla bych si hrát
S tebou na něžné kolébání
Dnes nechci sama usínat
Pojď – zahrajem si na líbání
Utíkej – ne – spíš dej se v let
Budem si zpívat do svítání
Rytmy co známe nazpaměť
Pojď ke mně…
Ach…
–
Už se ani nevoň
OSLAVNÁ ÓDA ZAKONČENÁ POKÁNÍM
ANEB CO SLYŠÍ DÍVKY POTOM
Rajská je rajská
Píseň tvého klína
Celý svůj úsměv
položil jsem do ní
Životní návraty
prohry i odplaty
své prudké lety koní
Rajské jsou písně tvé
Ach utopit se do nich… !
Teď díky milá díky
Za břehy tvojí něhy
Jednou snad
stvořím ódu
Teď promiň
Usínám
Němý
HRNÍČKOVÉ PŘÁNÍ
Nepřeji ti
Přeji si:
Dva pomněnkové hrníčky
na tvém stole
Abys pil z nich kávu
čerstvě umletou
S lidmi které máš rád
Přeji si aby každý z nich
Na jejich kvítkách ponechal
Své nepolapitelné
Přeji si:
Rozprávět se všemi
Obrázky
Co zůstanou na jejich dnu
A jednou také já z nich pít
přeji si:
malíčkem znovu pohladit
Ouška
jejich
Slzičky
otazníčky
Nepřeji ti
přeji si
I taková
jsem
PODZIMNÍ TRALALALA
(Pro jednu smutnou holčičku)
Pohleďte lidi
v koutě parku stála
Třásla se zimou Asi se bála
Asi se bála podzimního deště
asi se bála
asi se bála
tak jsem ji vzala pod víčka
Stěží mi někdo asi uvěří
nasáklá deštěm – je jak pápěří
S sebou ji nosím stále na víčku
a občas se mi promění v jednu písničku
V písničku
V podzimní
V tralalala
PŮJDU SE VYSVLÉKNOUT DO SKŘÍNĚ
Celá se tmou obložím
Až se mě dotknou tvé electro elektrické prsty
Rozhořím se rozhořím
až začnou sršet jiskry
do peřin
Budu jak trampský ohýnek
Ohňostroj na plachtě noci
Rány budou nám kolem uší hřímat
Světlice pršet A pak
se budu na zem na padáčku snášet
Zůstanu viset na nejvyšším topolu
Už tě vidím za ním jako kluka utíkat
Drápat se vehementně nahoru tě vidím
Zatím mě karmínová polévá a já
jako poprvé se stydím a ty
na mě hulákáš očima
že ten můj stud
je nejhorší
druh lakoty
(No a paní Alenka je nejlepší druh z Druhotin prostřených prostřednictvím virtuálních realitek realit, Alena Vávrová kdysi dávno otevřeně pro rok 1986)
| 
