Když jsem byl mladý, těšíval jsem se na věci, které byly poprvé.
Vždy je něco poprvé, již od narození, aniž si to uvědomujeme, ale první věci, na které jsem se těšil, byly první alkoholický mejdan, první polibek, první jeansy, první motorka a první sex. Ne vždy je to poprvé nejlepší. Po prvním alkoholu mi nebylo moc dobře, po prvním sexu ještě hůř. Časem si člověk získává určité dovednosti a již ho to první tolik nevzrušuje. Jak jsem přicházel do let, měnily se zážitky na sice první, ale ne vždy příjemné. První úmrtí v rodině, první dítě, první rozvod a první alimenty.
A najednou jsem si uvědomil, ač nerad, že přicházím do věku, kdy začíná být všechno poslední. Poslední den v práci, poslední řízek (než přijdu o zuby), poslední sex, poslední polibek, poslední nadýchnutí. I první věci jsou již jen tragické, první infarkt, první mrtvice a první pohřeb.
Hlubším bádáním, člověk zjistí, že není se na co těšit. Je důležité, žít přítomností a těšit se na všední věci. Třeba 2685. řízek, 29845. polibek, 3184. sex a 32451. pivo. Je tolik věcí, na které se lze těšit, a nejsou poprvé. Tak já jdu měnit statistiku do restaurace Sportbar. Je třeba vyřešit důležité problémy kolem vlády, zdražení, testu jaderné bomby v Korey a problémy Ivety Bartošové.
